Jaký byl rok 2017

Milí přátelé, dovolte mi malé zastavení nad uplynulým rokem, který se v mnohém podobal jízdě Pendolína. Dalo by se dokonce říci, že nejen že ten vlak nezastavoval, ale stanici od stanice přidával na rychlosti. Možná to bude znít neuvěřitelně, ale nějakým zvláštním způsobem jsem do tohoto super rychlíku nastoupila a jedu v něm stále. Je to mazec, ale krásný. Ještě teď se mi z té vší tvořivosti točí hlava. Díky tomu kolotoči své vlastní seberealizace jsem měla možnost poznat mnoho nových tváří, dětských snů, lidských osudů i domácích zvyklostí.  Naučila jsem se nové věci, o kterých jsem si dříve myslela, že je nikdy potřebovat nebudu, čímž se mi kupodivu otevřely skryté schopnosti a netušené možnosti.  Odložila jsem nepotřebné myšlenky, očekávání a obavy (nějak na ně nebyl čas) a poznala, že věci se začínají tak nějak dít samy od sebe. Možná to máte také tak, nevím, ale jedno je jisté. Čím více dobrého vykonáte, tím více štěstí k vám pak může přijít. Ať je tedy ten váš životní vláček plný spokojených pasažérů, kteří ví na kterou stranu jedou.