Družena KáeFCéčko
S blížícím se koncem kroužku vaření se vždycky musí udělat malá inventura toho, jaké recepty jsme již vařili, abychom vyrovnali deficit u těch potravin, co ležely trochu ladem. Při přibližně 16 lekcích jsme si vystačili se dvěma polévkami, dvěma svačinkami, něco málo rybího a kuřecího masíčka, dvou jídel z brambor, dvě hodiny s pečivem, ale na seznamu mi zůstala jen jedna salátová hodina, takže udělat si jednoduchý salát ze zeleniny byl jasnou volbou. Pravda, děti si žádaly ovocný pohár se šlehačkou, ale to bychom ho museli udělat kýbl, abychom měli ty dvě hodiny co dělat. Ale nezklamala jsem je, protože tu šlehačku jsme si nakonec přeci jen ušlehali. Sice do salátu Coleslaw, ale kdo by to řešil. Když u nás začínala firma KFC, bylo to pro mě velké lákadlo. Obzvláště kombinace kuřecích paliček se zelným salátem a k tomu hranolky. Dneska už ty tenze nemívám, ale tenhle salátek jím moc ráda. Občas si ho koupím hotový, ale ještě raději si ho udělám sama. Receptů je na něj (jak jinak) zase přehršel, vyzkoušela jsem ten s majolkou, ale po dnešní hodině, kdy jsme si udělali Coleslaw podle Flo, už žádný jiný.
Můj nákupní seznam na naše vaření měl jen tři ingredience z oddělení zeleniny - bílé zelí, mrkev a celer. Uličkou jsem musela projít dvakrát, protože jsem tu bílou hlávku ne a ne najít. Pak mi došlo, že je květen a zřejmě bude zelíčko nové. Bylo. A bylo zelené. Dala jsem ho do košíku a říkala si, zda bude ten recept s touhle barvou to pravé ořechové. Při krájení jsme zjistili, že je daleko křehčí a měkčí, než jeho podzimní bráška a nemá v sobě tolik košťálu. Děti zelí samy velkým nožem rozřízly na čtvrtiny a poctivě krájely na slabé proužky. Po osolení měly tendenci zelí jen tak lehce prohrábnout prstíky, ale já jsem na nich chtěla, aby ho pořádně drtily dlaní, až z něj šťáva poteče a přitom jim vyprávěla, jak jsem kdysi dávno sama šlapala zelí ve škopku.
Po téhle zelné chvilce přišla na řadu kořenová zelenina a její škrábání a strouhání na struhadle. Mrkev nahrubo, celer najemno. Jedinou nevýhodou bylo, že holky to struhadlo šolíchaly, takže to, co z něj vyšlo, se podobalo změklé drti. Chtělo to prostě fortelnou ruku chlapa, aby měly strouhané kousky delší a silnější objem. Tím jsme završili hutnou část salátu a vrhli se na zálivku skládající se z chuti kyselé (vinný ocet děti jednoznačně vyměnily za přijatelnější citronovou šťávu) a sladké (dle receptu šéfkuchařky cukr moučka). Když totiž smícháte tyhle dvě protichůdné ingredience dohromady, vznikne z toho docela zajímavá kompozice do jinak mdlé zeleniny. No a třešničkou na pomyslném dortu bylo našlehání smetany jen tak halabala, aby byla jen lehce prošlehaná a stále tekutá, smíchanou se sladkou citronovou šťávou. Výsledek byl ohromující (sama jsem tomu nevěřila). Nasolené zelí tím získalo tu správnou kombinaci chutí, tak trochu se podobající vyhlášenému salátu Coleslaw z KFCčka. A protože jsem nechtěla být škrt, dala jsem dětem do trouby i ty hranolky.
Naše hodina ale ještě zdaleka nekončila a my jsme zbylou půlhodinu věnovali opět jednoduchému receptu, hodícímu se jak ke snídani, svačině, tak k lehké večeři. Vejce totiž nikdy nezklame, a pokud ho zakomponujete jako omeletu do kukuřičné tortilly, kterou si naplníte podle svých představ svou vlastní náplní, máte kreativitu v kuchyni jako vyšitou. Už jen rozklepávání vajec musí pobavit každého rodiče, který sleduje své dítko u pánvičky. Dvě vejce postačí na dobrou podívanou, kterak vytéká bílek skrz prsty a druhá ruka loví zbloudilé skořápky v misce. Kalimerova čepička ze skořápek to rozhodně nebyla, ale vejce zdárně skončily tam kde měly. Společně se solí jsme je našlehali vidličkou ve stylu "ruského kola" (nikoliv kolotoče) a nalili do rozpálené pánve. Až potud žádný problém, přiložení tortilly na ještě nedopečenou omeletu též proběhl na jedničku, ale při obracení jsem musela asistovat a trik s překlopením omelety na talíř neprošel už vůbec.
Ale od té chvíle, co byla tortillo-omeleta na talíři, mohly si jí holky naplnit podle chuti a dostupných surovin. Většinou se jednalo o sýry - plátkový, mozzarellu, nivu, ale i šunku, bylinky, směs salátů a ochucovadlo kečup či hořčice. Děti měly ještě na výběr, jak si svou tortillu zabalí. Všichni si zvolili jen přeložení na polovic, i když tu byla ještě možnost překlad na čtvrtiny nebo zarolování coby palačinka. Takto přehnutá tortilla prošla ještě jedním zapečením z obou stran na pánvičce a pak už se mohlo servírovat. Já jsem si tu svoji, předváděcí, teda snědla hned. Holky sice měly hlad, ale všechno si poctivě zabalily do svých krabiček, aby si to mohly sníst doma. Netuším sice ,jak dopadl salát v jedné krabičce s hranolkami (nebyly úplně křupavé), ale snad z toho nebyla kaše. A tak skončila naše americko-španělská krmě.
