Družena Karbanátek alá hambáč
Karbanátek by nebyl karbanátkem bez mletého masa, ideálně ze směsi hovězího a vepřového, nějakého toho vajíčka, s trochou housky a rozhodně s vůní česneku a bylinek. Šikovná ženská zmákne tuhle směs vytvarovat do placek raz dva, takže žádné velké štráchy s večeří. I to byl důvod zařadit recept do lekce vaření pro děti. Většinou se nám podaří splnit zadaný úkol, ale problém nastává, když máme hotové jídlo servírovat. Nakrájenou samotnou cibuli s hořčicí děti asi těžko přijmou jako dodatek ke karbanátku, proto bylo důležité zvolit jinou kombinaci. Když se řekne "hamburger", většině dětí zasvítí očička. Už od dětství mají sacharidy v krvi, takže představa vlastnoručně upečeného karbanátku (profíci prominou) vmáčknutého mezi vrstvy salátu a majonézy, jim vytvoří sliny navíc.
Aby nedošlo k mýlce, dostaly děti ponaučení o tom, že opravdový hamburger je pouze a jenom z kvalitního hovězího masa a do své společnosti nepotřebuje žádné další ingredience, snad vyjma soli a pepře. My se ale potřebovali trochu procvičit k krájení cibule, česneku, bylinek, housky a prověřit, jak nám to jde s rozklepáváním vajec. Karbanátková směs je tak trochu patlačka, ale kdo se bojí, nejí. Děti zvládly promíchat maso a namočenýma rukama ve vodě uhňoucat kuličky. Z jedné větší jsme si vytvořili širší placku, která by se velikostně vešla do rozkrojené hamburgerové bulky. Poté přišlo na řadu smažení na pánvi. Každý karbanátek vám řekne, že nemá rád teflony, poskrovnu oleje a vlažnou plotnu. Naopak miluje těžkou rozpálenou pánev, kde se karbanátky koupou v horké lázni kvalitního sádla (máme masopust, tak proč ne). Jak ale poznat, kdy je pánev připravena chopit se své úlohy? Když z bezpečné vzdálenosti hřeje do dlaně nebo když se po ní roztančí pár mini kapiček vody. Po tomto testu mohou děti přistoupit k akci, vyzbrojeni vařečkami s svými karbanátky. Jejich bojovná pozice sice naznačuje, že ještě nejsou s rolí kuchaře úplně zajedno, ale všechno je jednou poprvé.
Jakmile jsem otočili karbanátky na druhou stranu, rozvonělo se to v kuchyni tak, až se nám sbíhaly sliny. Nastal čas vrstvení do opečených hamburgerových bulek, které si děti namazaly zcela neplánovaně kečupem smíchaným s majolkou, až to bylo zbylé hořčici líto. Opraný list ledového salátu zastupovat zřejmě jedinou zdravou složku, zatímco okurka si vzala za cíl v hambáči křupnout. Plánovaná kolečka cibule zůstala pro svou plačtivost v koutě, ale nakonec se jich přeci jen jednomu členu týmu zželelo a sám od sebe si je osmahnul za zbylém tuku po karbanátcích. Ještě jsme si do jedné z vrstev vpašovali plátek sýra, který jsme nechali změknout na horkém karbanátku. Zabodnutím dřevěného párátka do všech vrstev bulky jsme zakončili svoje vaření. Podotýkám dětské vaření, takže šéfkuchaři prominou. Kdyby totiž viděli, jak jsme si všichni pochutnali, tak by nám ty kuchařské přešlapy možná i záviděli....nebo přáli? Kdo ví, vždyť i oni jednou možná takhle začínali.
