Družena Karnevalová mateřinka
Čím více se blížíme ke kalendářnímu datu Masopustu, tím více přibývá aktivit tohoto druhu. Veselí se prostě všude. Den se čtyřmi dvojkami byl přímo nabitý balonky, maskami a šáši pro malé děti. Ať už to bylo v Klubíku nebo ve všech třídách mateřské školky, kde se dopoledne pořádal velký karneval. Program Druženy byl skoro jako nošením dříví do lesa, ale přesto se našly hravé děti, které nepotřebovaly odpočívat. Cestou ze školky foukal silný vítr, čehož využil Tvořílek k bublifukování. Pohled na skotačící děti mezi bublinami byl dokonalý. Ve třídě už bylo pro děti sice všechno připraveno k tvoření, ale koblihy a přesnídávka byly důležitější. Teprve potom jsme mohli začít seznámením se šášou Žolíkem, který se rozvyprávěl o smutném příběhu svých rozložených kamarádů na kousky. Že prý si nemá s kým hrát a moc by si přál, aby je zase někdo složil dohromady. Pak ukázal dětem, k čemu ta která hromádka materiálu slouží, (to aby neměli šášové nos na botě a ruku na hlavě) a čekal pěkně na židličce, až bude hotovo. Vzali jsme to pěkně od klobouku, který prošel procesem malování gelovými voskovkami a zástřihem. Obličej tvořil velký papírový talíř s červenou bambulí z vlny (již připraveným nosem), hranaté oči z puntikovaného a pusinu z duhového papíru. Washi pásky dozdobily kukadla a balící papír, který projel skartovačkou, jsme použili jako vlasy.
Když se děti dostaly ke zdobení klobouku třpytkami a flitry, nastala ona chvíle, kdy je zapotřebí nalepit na pár centimetrů čtverečních plné lahvičky či sáčky se zdobidly. Děti to tak prostě mají. Klaunovské čepice s několika vrstvami měly tedy velmi málo času na to, aby uschnul jejich povrch. My jsme se začali věnovat raději tělu klauna, se kterým jsme si hravě poradili skládáním harmoniky z barevného papíru. Na ruce jsme zvolili překládání papírových proužků do vrtulky, což byla činnost zábavná a nohy už šly dětem samy. A protože si karnevalovou dílnu vyzkoušela i tříletá umělkyně, měli jsme o výtvor více. Ta totiž stihla sníst koblihu, udělat si pruhované tričko, naondulovat si vlasy a vymalovat kalhoty na vlastním obrysu, dále zručně stříhala, překládala, lepila, pak si dala šlofíka a toaletu, namalovala si klobouk a tancovala do rytmu Dády. Neuvěřitelné se stalo skutečností. Když přišly maminky, připomínala místnost spíš mejdan v dětském pokoji po týdnu užívání, než poklidnou tvořivou dílničku, protože se děti převlékly do svých kostýmů ze školky a holdovaly rytmu v plné parádě. Kde berou tak malá stvoření neustálou energii na všechny ty skopičiny, nám však neprozradily. A to není všem masopustním dnům konec!