Družena Keramické miskování
Tvořílek měl už dlouho spadeno na keramickou hlínu, co mu ve sklepě ležela v chladu. Jednak proto, že mu dělal dotek hlíny červenice dobře na duši, ale také proto, že se bál, aby na něco ze svých skromných dovedností nezapomněl. Věděl, že hlína musí být stále ve vlhkém a chladném prostředí, aby nevyschla, a tak ji zabalil do mokrého starého trika a navrch přidal igelitovou vrstvu. Po půl roce pauzy se mu hlína odvděčila svou hebkou mazlavostí. Pamatoval si také, že počáteční kontakt s hlínou je důležitý, aby si ty dva na sebe zvykli, že je dobré vybouchat z něj bubliny, aby nepopraskala hlína v peci nebo že se při vyvalování keramické placky mají používat textilie, ze kterých jde hmota daleko lépe sundat, než z válečku. Všechna tahle kouzla předal i dětem, které ale už nějaký ten keramický kurz měly za sebou, takže vzájemná shoda na všech stranách.
Naším cílem v dnešní hodině bylo vytvoření misky. K tomuto účelu byly k dispozici různé porcelánové či skleněné předlohy, ať už jsme použili jejich vnitřek nebo položili placku hlína na jejích výduť. Někdo tvořil dlouhé hliněné hady, které smotával do šnečků a přikládal k sobě, jiní si obtiskli do hlíny listy ze zahrádky nebo z plátů vytvořili mříž. Houbičkou jsem začistili hrany, šlikrem přilepili díly k sobě a po zdařilé práci si pořádně nakrémovali ruce, protože byly od té dlouhé práce vysušené. Až potud je všechno v pořádku. Hotové výrobky jsme dali do chladného prostoru k oknu, přikryli igelitem, aby hlína vysychala pozvolna a těšili se na příští hodinu, že si výrobky natřeme akrylem (když nemáme možnost vypálení v peci). Jaké však bylo Tvořílkovo zděšení, když našel druhý den všechny mísy potrhané na kusy, to si nedovedete představit. Kde se stala chyba zjistil až u odborníků a málem ho kleplo. Vůbec mu nedošlo, že hlína usycháním mění svůj objem a tím, že zapomněl odebrat pomocné misky, na kterých se dílo tvořilo, došlo ke zkáze. A tak jsme s dětmi následující hodinu držely minutu ticha za naše mísy, jejichž střepy jsme vložili zase do trika a zalili vodou, abychom vrátily hlíně její původní podobu. Už nesmutníme, protože víme, že hodinu s hlínou si můžeme udělat kdykoliv. Vždyť není důležitý až tak výsledek, jako spíš ten báječný proces tvoření, u kterého se nám vyčistí hlava a naše tělo zažije zcela jiné pocity.
