Družena Klášterní pouťování
Které dítě by nemělo rádo pouť? Houpačky, kolotoče, frkačky a cukrová vata. Ta klasická začíná v únoru na Matěje, ta tuchoměřická se slaví na sv. Víta, který má podle liturgického kalendáře svátek 15. června, a je úplně z jiného soudku. Zažít den v areálu tuchoměřického kláštera je jako nasednout na pomyslnou horskou dráhu a nechat se unášet prožitky na těle i na duchu (ať už jste pouhý návštěvník nebo máte tu čest přidat se ke komunitě Chemin Neuf).
Měla jsem tu možnost být na chvilku součástí této velké rodiny, která připravila pro ostatní velice bohatý program. Hned v čele nádvoří byl postavený velký stan s mezinárodním občerstvením - slovenské halušky,český štrúdl, francouzské palačinky a německý hamburger. Festival přímo kulinářský. Tyhle dobroty si mohli lidé vychutnat ve stínu březového hájku, hned vedle dětského hřiště, kterému vládl skákací hrad. Na protější straně nádvoří byl koutek s oblečením, kterému sekundoval výtvarný koutek pro děti.
A když pouť, tak pouťové koláče. Pěkně loktem tvarované, mákem sypané a mandlemi zdobené. Měly jen jedinou vadu, nedaly se jíst neb byly slané. To ovšem nebránilo dětem v tom, aby spotřebovaly 1,5 kg těsta. Hmota, tvořená z mouky, sole a vody, kurkumou obarvená a olejem zvláčněná, měla velký úspěch a byla inspirací i pro nejednoho dospěláka.
Takové pečení koláčů ale není jen tak jednoduchá záležitost, zvláště když v klášterním obchůdku prodávají zmrzlinu, dostaví se drožka s koníky nebo se vyhlásí zámecká bojovka. Ještě štěstí, že těsto nepřekyne a může počkat, až děti dostanou tu správnou chuť tvořit. To pak leží na stole páté přes deváté, náplně do koláčů se spolu kamarádí, že je ani Popelka nedá dohromady a barvičky dělají krásné flíčky. Tenhle charakteristický rys všech veřejných tvořivých dílniček jakoby z oka vypadl atmosféře v Sýpce, kde se odehrávala symfonie dětských kroužků v duchu tvořivé přirozenosti. Stěny zdobily výkresy dětských prací, prostor rozezněly hlásky z dětského sboru La Folia s doprovodnými muzikanty a roztančenými dětmi. Tohle na matějské pouti nezažijete. Prostě "Jiný vesmír".
Když si k tomu přidáte dospělácký program s komentovanou prohlídkou kláštera, kruhové izraelské tance na nádvoří a všudypřítomné sluníčko, pak můžete mít obrázek skoro celý. Tu poslední část vyplnily děti z dramatického kroužku a zahrály divadlo inspirované westernem.
Ve výtvarném koutku se mezitím malovaly vitráže gotických oken. Přeloženo pro děti - sklíčko vedle sklíčka a z barevná mozaiky vykoukne obrázek. Tahy voskovým pastelem a vodovková výplň byl celý kumšt. A výsledek? Okna do vesmíru jako malovaná!
Byl to kouzelný den, jeden z těch skoro letních, kdy potkáváte dobré duše na každém rohu a umělecká múza vás líbá skoro nepřetržitě. Mám dokonce takový dojem, že si to užil i svatý Vít - patron kláštera v Tuchoměřicích. Tak všechno nejlepší k svátku pane Vitus.