Družena Křížkové vejce
Pašijový týden bývá vždy ve znamení velikonoční symboliky, ať už v mém kroužku vaření, malování nebo šití. Holčičky ze Švadlenky sice už držely ve svých rukou jehlu a zvládly s ní stehy kupředu, ale na ten křížkový steh si musely počkat až do velikonoc, neboť tvar vejce je na tohle vyšívání opravdu jak dělaný. Ve svých minulých lekcích jsem s dětmi zkoušela vyšívání křížkovým stehem na děrovanou papírovou předlohu, ovšem ta se při nešetrném zacházení trhala, a tak jsem potřebovala vymyslet něco, co by bylo bytelnější. K tomuto účelu jsem měla doma dokonce i umělou kanavu (plast), ale k vyznačení vyšívacích bodů byla nevhodná. Nakonec jsem přeci jen sáhla po látkové kanavě a celý večer si hrála s kostičkami, které by vytvořily tvar vejce. Nejdříve na papíře a poté i 7x na látku. Z praxe už vím, jak je příprava na hodinu důležitá, protože v ní se pak řeší úplně jiné věci.
Dalším důležitým materiálem byly samozřejmě bavlnky. Je až s podivem, kolik různých barev je k dostání, bohužel i kolik různých velikostí vlákna. Jak se v tom má to dítě vyznat. Když jsem byla malá holka a hlídala mě babička (mající vyšívací techniky v malíku), naučila mě jeden fígl s kupovanými bavlnkami. V obchodě vám prodají takovou barevnou smyčku, oblepenou na koncích dvěma papírky. Když to doma rozbalíte, musíte složitě pátrat po středu ohybu, jinak se vám celá ta paráda zamotá a máte po vyšívání. No a babi mě naučila naskládat si už rovnou celou délku vyšívací nitě a tento svazek poté uplést do copu s dalšími dvěma bavlnkami. Výsledek ohromí a usnadní tak (nejen dětem) navlékání další nitě, protože stačí jedno pouhé zatáhnutí a příze je připravena k činu.
Abychom se zbytečně nezdržovali výběrem barev (protože by to skončilo tak, že každý křížek by holky určitě chtěly s jinou barvou), zvolili jsme jednu základní pro celé vajíčko a dvě doplňkové pro středový pás. Navlékat jehlu před navlékáček bylo stále pro některé hádankou, ale většina už samostatně zvládla i koncový uzlík. V případě vyšívání jsme si jen museli dát pozor na to, abychom nepracovali s dvojitou nití, protože tak by byl křížek na vejci hodně tlustý. Pro samotnou práci s křížkovou technikou jsme využili i trochu geometrie a na hranách čtverce si ukázali jednotlivé vpichy. Důležité bylo, abychom začínali vždy na stejném místě a výšivka měla tak jednotný vzhled. V našem případě jsme začali v pravém horním rohu vpichem zespodu, pokračovali ze shora do dirky s číslem 2, abychom pak mohli opět z levého horního rohu učinit šikmý vpich do poslední dírky s číslem 4.
Ve chvíli, kdy dovysvětlím látku a názorně předvedu svůj záměr, se modlím, aby to většina pochopila, protože strávit celou lekci pobíháním od jedné kalupinky ke druhé je značně vysilující. Naštěstí se jehly začaly uspokojivě míhat křížkem sem a křížkem tam, takže jsem si až na pár maličkostí oddechla. Jediné, co bylo pro holčičky nezvyklé, byla jednotvárnost ruční práce, protože jejich úkolem bylo prostě to vejce došít (měli jsme prodlouženou hodinu). Už u dvou lekcí se totiž stalo, že výrobek nedokončily, což mě opravdu mrzelo, a proto jsem si nesmlouvavě stála za tím, že velikonoční vyšité vejce si prostě holky odnesou domů hotové. Stalo se. Dalo to sice trochu přemáhání nelebedit si v prokrastinaci a nečekat, až Ivča zjistí, že nepodařený steh čeká už půl hodiny na to, až se sám opraví. No není to jednoduché státi se zručnou dívkou v ručních pracích. O tom by mohly minulé generace žen vyprávět.