Kulajda

Kulajda. Zvláštní název pro typickou bílou polévku z jižních Čech. Ne každý ji miluje (nebo spíše ne každý má rád v polévce houby a kopr). Její příprava je jednoduchá a hotová je během chvilky. A protože jsme dlouho polévky v kroužku vaření netrénovali, byla volba jasná. Navíc před Velikonocemi to chtělo něco s vejci a kulajda bez zastřených vajec není kulajda.  Plán zněl jednoduše - uvař brambory s kořením, zahusti pomocí "zášlechtky" (smetana s moukou), zpracuj houby a nakrájej kopr (u toho posledního bylo hodně protestujících komentářů). To všechno by byla otázka půl hodiny pro jednu kuchařku v jedné kuchyni, ne však pro 5 osob, co se motají u sporáku a učí se rozvířit okyselenou vodu v hrnci tak, aby do vzniklého víru rozklepli vejce. Takže zatímco se nám krásně ve čtyřech rendlících vařily brambory do měkka, střídaly se děti u jednoho hrnce, aby si udělaly ztracené vejce, což šlo pomalu. Tím jsme samozřejmě trochu opomněli věnovat pozornost polévce, jejíž tekutina se opovážlivě snížila na minimum a jeden exemplář jsme prostě zbarvili dohněda.  Adeptka prohlásila, že polévka chutná po chlebu, takže závěrečné dochucování octem a cukrem mělo pro ni zcela jiné parametry.