Družena Láska nebeská
Láska nebeská? Ta slova mohou evokovat buď šílenou slaďárnu v podobě romantického filmu nebo knihu s náboženským podtextem. Mnozí z nás se mohou oprávněně zeptat, zda vůbec něco takového existuje v našich pozemských životech nebo zda je to jen výplod choré fantazie (i když film s tímto názvem opravdu existuje!) Láska nebeská je zřejmě něco, co zažívá nejen většina náctiletých, ale i nenapravitelní romantici v důchodu. Je docela možné, že muž bude mít o nebeské lásce jaksi odlišnou představu, než jeho drahá polovička, ale můžeme se shodnout na tom, že většina z nás po ní prahne, ať si to uvědomuje nebo ne.
Jak ovšem definovat něco, co nemá pevný tvar, předepsaný obsah či razítko mnoha úřadů? Není to tak trochu neprobádaná oblast, ve které se snažíme všichni najít ten svůj zlatý poklad? A jak to zaonačit, abychom se nevrtali v zemi s lopatkou v ruce a začali spíš hledat to zlato v sobě (neboli jak zažívat svůj Ráj na Zemi), když nemáme vlastně ani ponětí, jak takový ráj vypadá. Nebe a Země, nahoře a dole, vně či uvnitř, vpravo a vlevo....a my všichni mezi tím protikladem. To je pořádný chaos co? Jste-li žena, můžete nahlížet na dané téma ze svého zorného úhlu, zatímco váš mužský protějšek vašemu postoji vůbec nemusí rozumět, takže....máme tu opět ten neviditelný prostor mezi nebem a zemí, ve kterém se odehrává hra s názvem ŽIVOT. Co s tím?!
Většinu svého bdělého stavu zaměřujeme pozornost na dění pozemské, a i s tím máme někdy docela co dělat. Na nějaké snění o růžových obláčcích není kdy. Čas jsou peníze a pořád se něco musí! Točíme se za vlastním stínem a opakovaně trváme na tom, že láska k nám přijde..., až když si ji zasloužíme tvrdou prací nebo až nám spadne do klína. Jedno bláznivější, než druhé a věřte mi, že vím o čem píšu! Dělala jsem obojí a říkali mi "extrémistka". Když máte hlavu v oblacích, na každé životní křižovatce zahnete tam, kde to nebesy zavání, jste-li realista každým coulem, pak jezdíte spíš po vyježděných cestách. Zdá se, že se tyto typy nemají šanci vůbec potkat, leč právě ten propastný rozdíl mezi nimi je činí magnetickým. A tak se romantická žena s ezoterními sklony ocitá v náručí pragmatického muže holdujícího počítačovým aplikacím. Bůh je srandista a nemůže se dočkat, až uvidí ty dva, co s tím propastným rozdílem hodlají udělat. Ona pláče při každých televizních zprávách, kdy není jen jeho, zatímco on kroutí očima nad tarotovými kartami, když není hotová večeře. "Nebesa smilujte se" si říká ona, když uléhá sama do studené postele, zatímco on si pomyslí něco v tom smyslu: "Kde ta ženská nechala rozum". V takových případech se láska nebeská hledá fakt těžko a člověk má silnou tendenci závidět párům, které mají stejné myšlenky, stejné koníčky, stejné založení... Tahle doba hledání té správné cesty, vedoucí k harmonickému vztahu s tak rozdílným potenciálem, je tak dlouhá, dokud člověk neprozře. Můžete stát stále na jednom místě a vidět svou "sklenici poloprázdnou" a nebo si zkusíte poodstoupit stranou, získat jiný náhled na situaci a vidět ji jako pohár jen trochu upitý.
Osobně si myslím, že nebe bez země nemůže existovat, stejně tak jako noc a den, či žena a muž. Že se jedná o jeden kompaktní celek, ve kterém každý hraje svou dokonalou nedokonalost, která přesně ladí s nedokonalou dokonalostí toho druhého. Bez skryté symboliky duchovního poznání nepoznáte, že svět je něco mnohem většího a krásnějšího, zatímco bez pozemské reality se ocitáte v existenční nejistotě na okraji společnosti.
Je tedy více než žádoucí, aby bylo učiněno božskému záměru za dost, a aby se spojily protiklady, ať už uvnitř nás samých nebo v našem okolí. Pak má láska nebeská docela dobrou šanci přijít nám do života. Netrvejme tedy jen na svém a připusťme, že jsme jen puzzlem, který tvoří nějakou větší mozaiku. Je dobré si v tomto případě ujasnit pozoruhodnost onoho jednoho jediného dílku, jeho originalitu skrývající zmíněný poklad, což může někdy svést člověka k pocitu, že je samozvaným exemplářem. Proces, kdy takový egoista opouští své domněnky, může trvat velice dlouho a není jednoduché s ním vyjít.
Dojít svého cíle si tedy žádá nadhled z vyšší perspektivy a otevřené srdce, neboť to je jakousi pomyslnou branou pro vstup lásky nebeské. Máme-li jej zraněné z lásky neopětované, díváme se na svět spíše ze suterénu a zavíráme srdce na petlici. A i kdyby padalo modré z nebe, nekápne do něj ani kapka lásky. Sice jsme v iluzorním bezpečí, ale sami a můžeme si o lásce nebeské nechat jen zdát. To by ovšem nesměli existovat náhody, které s přesností švýcarských hodinek zaonačí zvláštní synchronicitu, kdy se ocitneme (chtě nechtě) tváří v tvář svému strachu a jste nuceni opustit komfortní zónu svého úkrytu s výzvou konečně hnout svým zadkem. Nitky osudu jsou dokonalost sama a jelikož nemáme spojení se svou duchovní podstatou, nevidíme ty zázraky, které se dnes a denně konají v náš prospěch. I taková blbá nehoda se zlomenu nohou může přinést nové pochopení - aha moment, který by se vám vůbec nestal, kdybychom třeba nepotkali v sádrovně tu úžasnou zdravotní sestřičku :o) To prostě hlavou nevymyslíte, tomu se říká božský orchestr, který nám pozemšťanům může znít občas disharmonicky.
Láska nebeská má vlastní režii v našich životech a i kdybychom si hlavu vykroutili z pantů, nevymyslíme to tak dokonale a do nejmenších detailů tak, jako právě ONA. Je dokonalá!!! A možná, že jedinou překážkou, která nám brání ji prožívat, jsme MY SAMI. Až nás totiž nebude vůbec nikdo rozčilovat a se všemi budeme O.K., pak máme ŠANCI lásku nebeskou opravdu prožívat. Jediné, co ovšem pro to musíme udělat, je začít uzdravovat vlastní srdce a nechat ty ostatní, aby se s ním také jednou sami vypořádali. Přeji si, aby to bylo co nejdříve, protože pak se splní můj dávný sen RÁJE na ZEMI.