Družena Mikulášské kroužky
Den poté, co se děti z mateřinky zúčastnily Mikulášského tvoření, přišla podobná skupinka na výtvarný kroužek Malovajda. Pokaždé, když děti vstoupí do budovy, je veselo. Vedlejší kabinet má o zábavu postaráno, obzvláště když děti začnou odříkávat svoji básničku na uvítanou a plácají přitom rukama do stolu. Nadšení je trochu opadlo, když se dozvěděly, že je Malovajda nemocná. Na stole už ležely vodové barvičky se štětci a obrovské omalovánky s postavičkami biskupa Mikuláše, andílka a čertíka. Místo "Jé to je prima" se strhla tahanice o to, kdo bude mít jaký obrázek, protože andělů bylo na vkus holčiček žalostně málo a čerta nikdo malovat nechtěl. Nakonec jsme udělaly kompromis a odrbané kalhoty čertiska přemalovaly na holčičí sukni, doladily culíky a bylo vyřešeno. Chvilku trvalo, než si děti zvykly na způsob malování, protože buď byl suchý štětec nebo mokrý papír. Dnešní hodina Malovajdy vůbec nějak nebyla ve své kůži, stejně jako Malovajda doma v posteli, protože některé děti prohlásily svůj výkres za hotový po třech tazích štětcem, obsadily "jídelní stůl" a oddávaly se jinému umění. To se Tvořílkovi vůbec nelíbilo, a tak se snažil vtáhnout tyto rychlokvašky zpátky do děje. Na topení měl připravenou modelovací hmotu, pěkně teploučkou a měkkou, aby šla dobře roztírat po papíře. K tomu účelu děti dostaly další předlohy a snažily se "malovat" touto netradiční technikou. Mezi tím druhá skupinka slavila největší úspěch s glitrovými barevnými lepidly, kterými "doblýskaly" svá díla. To už ale přicházely rodiče, a tak nám nezbylo nic jiného, než pověsit mokré výkresy a nechat si modelína na příště.
Po týdnu, kdy si děti z kreativního kroužku odnesly hotový adventní kalendář domů, nastala zřejmě nějaká tvůrčí krize. Ani druhá hodina neměla toho správného ducha. Tvořílek nad tím kroutil hlavou, proč nevidí u dětí nadšení, a pak přišel na to, že mu řádí v Druženě asi nějaký bacil Vasil. Bojovat proti tomuto zloduchu nemělo smysl, a tak se vezla další hodina ve stylu "Udělej to po svém". Děti měly možnost vytvořit si opět botu Mikuláše, ale na rozdíl od předškoláků, do práce zapojily své umění a všechno si udělaly úplně sami První bota byla hotová hned a na řadu přišlo zdobení. Stejně jako malé děti, sázeli kluci jednu zlatou ozdobu vedle druhé stříbrné, až měl Tvořílek pocit, že je to botka pro nějakého císaře. S jídlem roste chuť, a tak se všichni pustili do dalšího kola, tentokrát už ve zcela osobním pojetí. Najednou byl mezi námi kelímkový panáček a zcela originální druhá botka. Výrobky si děti odnesly hned domů a Tvořílek si moc přál, aby příště přišly bez bacilů a s dalšími kamarády. On má totiž děti moc rád.
