Družena Mleté filety
Když dítě začíná s vařením a přijde na řadu maso, je vždycky lepší dát přednost tomu mixovanému, než ho trápit napoprvé s kotletami. Už jen samotný fakt, že se jeho prstíky dotknou svaloviny zvířátka, je pro některé dost náročný okamžik. Možná je to i proto, že na talíři vypadá smažený řízek jinak, než ta flákota v řeznictví. Už jsem si zvykla na početné citoslovce odporu a nesouhlasu na začátku každé takové masové hodiny a mám praxí vyzkoušeno, že jakmile projde proces až do zdárného konce, je to samé "jů to je dobrota". Ne jinak tomu bylo i při prvním kontaktu syrové ryby, která navíc neměla klasický tvar, nýbrž rozměry čtverce. Tak už to v našich obchodech chodí, že prodávají rybí filé jako stavebnici. Dobré je tedy při nákupu vědět, že těmto čtverečkům sluší nápis "zmrazeno na moři a bez konzervačních látek či přidané vody".
Co je vlastně karbanátek? (někdo říká i karbonátek nebo karbenátek). Podle moudré wikipedie je to v podstatě bochánek smažený, a je jedno, zda z mletého masa všeho druhu nebo ze zeleniny či luštěnin. Každopádně do něj patří i houska, cibulka, česnek, vejce a bylinky. Když jsem hledala vhodný recept pro děti, zjistila jsem, že variant na karbanátky z filé je nespočet. Někdo do nich dává místo mouky bramboru, jiní sýr, takže jsem to pojala po svém a naučila tak děti pár novým kouskům v kuchyni. Jednak si vyzkoušely holčičky práci s ručním šlehačem, dále techniku rozkřápnutí vejce tak, aby se oddělil žloutek od bílku a v neposlední řadě ty karbanátky správně tvarovat. Krájení nám sice úplně nešlo, ale kdo to v tom bochánku pozná, že jo? Sice tu a tam vypadne velký kus cibule, ale to se časem poddá. Navíc které dítě krájí cibuli s opalovacími brýlemi??
Samotná tvorba karbanátků byla jedna velká alchymie. Kousky filé si každá dívka umixovala do podoby mletiny na kuchyňském blenderu. U šlehání bílků se vystřídaly všechny a docela se divily barvě i hustotě sněhu. Technika míchání všech surovin v míse měla zase co do činění s rotací zápěstí a nakonec obalování v rozválených corn flakes mělo spíše ujídací charakter. Samotné modelování placiček se neobešlo bez misky s vodou, aby se těsto nelepilo na prsty. Plech s pečícím papírem byl posledním úkonem, trouba pak už všechno zařídila sama. Suché pečení (i když jsme papír naolejovali) bylo praktické z časového i bezpečnostního hlediska. Horký olej pálí i prská a navíc jsou pak karbanátky hodně mastné, takže za mě bylo pečení v troubě jasnou volbou. Stihli jsme to tak akorát, abychom si ještě v cukuletu udělali jogurtový dip s okurkou, česnekem a olivovým olejem.
