Družena Modrý kůň
Ne, nezbláznila jsem se. Růžového slona vám nikdo představovat nemusí, tak proč ne modrý kůň. Ostatně ve výtvarce je dovoleno kde co, především když je za námi to kouzelné datum 11.11. a my máme v Malovajdě téma "Tradice a svátky roku". Tudíž je pochopitelné, že se budeme zabývat legendou o sv. Martinovi. Je mi jasné, že o něm už děti něco slyšely, ale když já mám tak ráda tu propojenost s atmosférou hodiny se samotnou prací.....A tak jsem děti posadila do první řady k našemu televizoru a dala jim chvilku s obrázkovým vyprávěním o LEGENDĚ SVATÉHO MARTINA,
V příběhu to byla samá profláknutá ikona jako červený plášť, meč, husy, sníh, rohlíčky, víno.....ale nám šlo hlavně o toho jeho koníka. Nakreslit ušlechtilého hřebce, který ladně pluje po obloze s udatným Martinem, jsem si opravdu netroufla, a tak jsem zalovila ve vlnách internetu, abych mohla dětem naservírovat lepší kvalitu obrázku. Díky šabloně a sedmi kopiím jsme měli začátek hodiny o to jednodušší. První fází bylo vystřižení jednotlivých částí koně, protože jeho úžasné tělo mělo nožky, kterými se dalo hýbat, tak proto 5 kousků do mozaiky. Poté už jsme mohli přistoupit k samotné malbě. Tentokrát to byla ingoustová barva do plnicích per v modrém odstínu, který dodal koni tu správnou náladu přicházející zimy.
Párovým médiem pro inkoust byl zmizík. Oblíbená to pomůcka pro prvňáky, když udělají v sešitě chybu. Nám však šlo o estetiku. Netuším sice co má zmízík v sobě uloženo, ale kouzelně "gumuje" ten inkoust tah po tahu. Děti se nejprve musely seznámit s těmi tahy, které znázorňují zimní vločky. Co jedna, to originál, ale my jsme potřebovali nějaký mustr, podle kterého se dalo už kouzlit dál. Tím byly obyčejné 2 linky do tvaru znaménka plus nebo 3 linky ve tvaru hvězdičky, Na jejichž koncích jsme jim dokreslili písmenko V, ať už v krátkých nebo dlouhých tazích. Obměnou mohlo být i kolečko či kosočtverec. A stejně tak jako paní učitelka dává prvňáčkům po zdolání držení tužky plnící pero s velkou slávou, tak i já jsem předala dětem zmízíkový fix. Od té chvíle děti vytvářely ornamenty, které byly neskutečně složité, že by se i Stvořitel divil :o)). Nicméně z toho byla cítit ta pravá tvořivá atmosféra. Nakonec jsme končetiny připevnili k tělu pomocí rozevíratelných druků, takže mohl koník hýbat nohama. Přilepením na podkladový papír a dozdobením výkresu nezbytným stříbrným třpytem lesknoucího se sněhu, bylo dílo dokonáno.
