Družena Moje rodina
Rodina je nejvíc. Když je máma s tátou a kolem děti, je to jako skvěle seštelovaný mechanismus, který si navzájem dělá dobře, což je dobře. Naše úvodní malování bylo právě o tom Abychom si navodili alespoň trochu atmosféru domova, vzali jsme si za podklad k malování obyčejný bílý domeček, kterému mohly děti propůjčit svůj vlastní architektonický vzhled. Nevím, čím to je, zda úzkým hrotem fix nebo nízkým věkem, ale ač to byl barák jako hrom o velikosti čtvrtky A3, byla většina střešních tašek velikosti nehtu u malíčku a okna, že by tam sluníčko moc nenakouklo. A tak jsme začala košatět slovní představivost do záclonek, poštovních schránek, zvonků, květináčů...... leč marně. Minimalismus je zkrátka minimalismus. Tak jsme alespoň oživili fasádu gelovými pastelkami, aby měly domečky nějakého ducha.
Po rozevření přeložených listů vznikl prostor pro zvěčnění rodinky. Máma, táta, sourozenci, prarodiče, mazlíčci.....kdo jak potřeboval. Postavičky jsem měla v plánu trochu oživit, a tak jsem nabídla dětem, že už jsou ve 2. třídě, takže by mohly trochu začarovat s postavením těla. Ukázala jsem jim, jak kreslit človíčka z boku, ale také upozornila na to, že ruce mají dvě části, a že prsty nekončí u loktů, nýbrž u zápěstí sahajícího až do poloviny stehen. Poslední mou lektorskou snahou bylo posunutí celé postavičky více směrem nahoru, aby neměli rodiče useknuté nožky a dokonce jsme si rozdělili pomyslně tělo velikostně na 5 hlav, kde 2 patřily trupu a 3 nohám. No a jak si myslíte, že to dopadlo? Ano správně. Jak vzaly děti do ruky pastelky, mozek zajel do vyježděných kolejí, takže jsme měli klasicky krátké ruce a malé postavičky. Příště budu muset použít nějaké zvětšovací kouzlo :o) Celý domeček si děti přilepily k barevnému podkladu a odnesly si svůj první výkres domů. Tím započalo téma MŮJ DOMOV.