Moje ulice
V písničce Petra Spáleného "Učitelka Josefína" se zpívá o ulicích Jabloňová, Trávníčková, Náladová, Pohádková......Někdy si taky připadám jako Josefína, když chodím s dětmi naší obcí a vedu je na kroužek. Jen ty ulice nějak míjíme bez povšimnutí, a tak jsem si řekla, že v rámci tématu Domov, by bylo vhodné situaci napravit a výtvarně zpracovat. Namalovat ulici se dá mnoha způsoby, jen je potřeba rozlišit, zda je to ulice městská s paneláky nebo ve vsi. Náš příběh začal vyprávěním paní pošťačky o putování dopisů. Tak jako má každý človíček své jméno, má ho i náš stát, region, město a konečně i ulice. Bez toho by vznikl na poštovním úřadě obrovský chaos. A tak díky poštovnímu směrovacím číslu se dopisy nejprve rozdělí na příslušné hromádky, které žluté autíčko zaveze na konkrétní poštu, odkud pak paní doručovatelka roznáší dopisy do jednotlivých domů. Jenže v jedné ulici může být takových domečků několik, a tak i ony mají své číselné pojmenování. Děti znaly názvy ulice, kde bydlí a dokonce i číslo popisné, a ti kdo ne, tak měly za úkol se toho všimnout, až půjdou domů.
Naše ulice byla tak trochu netradiční. Na první pohled vypadala jako klasická "placatá" kresba, ale díky prořezům papíru se z ní stal trojrozměrný model. Je pravda, že mé prořezávání nedosahovalo vysokých kvalit, ale svůj účel to splnilo. Děti měly za úkol nakreslit na papír vlastní dům a dům nejbližšího souseda ve skutečné podobě, tedy se stejnou omítku, s počtem oken a s okolím, a to v jakémkoliv ročním období či během 24 hodin. Pak mi utekla věta: "A nebo jak chcete", takže vznikla i ulice s horským pozadím. Podařilo se nám namalovat vodovkami i dvě ulice v noci pod hvězdami či jednu s jarní zahrádkou. Kdo měl hotovo a uklizené své malířské místo, mohl si v poslední části hodiny vytvořit z kukuřičných barevných špalíčků doplněk ke svému výkresu, který se slepoval pouhou vodou. Zkusit to můžete doma na kukuřičných křupkách, jak to prima lepí, když trochu přitlačíte. Válečky se dají krájet, stříhat a různě mačkat, dokonce se na ně dá i psát fixou, takže k domečkům jsme měli pejska, květiny, ale nechyběl ani slon.