Nevinné hádě

Adventní čas se chýlil ke konci a děti čekala poslední hodina vaření před vánočními prázdninami. Co však vařit, když jsme už po několikáté dělali bramborový salát a smažili řízky? To byla otázka, která mě nedala spát. Až jednou, když jsem objednávala nákup na Rohlíku a viděla nabídku na vinnou klobásu, dostala jsem nápad. Uděláme si obalovaného šneka! Sice to byla masová směs s houskovou náplní namočenou v mléce, ale i s tím se musí děti obeznámit. Můj vztah k vinné klobáse byl z počátku nedůvěřivý. Byla slizká a většinou mi stočená popraskala, čímž se připálila. Zkoušela jsem to několikrát, ale bylo to marné. Ovšem až do té doby, kdy mi paní Flo nabídla řešení. Od té doby jsem k téhle klobásce už přívětivější.

Na děti jsme musela jít ale pomalu, přeci jenom to není jídlo, které by se jedlo doma 4x do týdně jako chleba. Začala jsem vzpomínkou na mleté maso alias karbanátky nebo plátek v hamburgeru, abych si připravila půdu na to, až dětem ukážu to nevinné hádě, které mi odpočívalo už v míse, přesně odměřené tak, aby měla každá kuchařinka stejně velkého šneka. Jak jsem předpokládala první dojem nebyl nic moc, ale stáčení klobásy a její propichování párátky už dalo mému receptu jistou šanci. Abych ještě více upevnila svou pozici, pustila jsem dětem video, kterak se s touhle žížalou zachází. Představa by tedy byla. Naším úkolem ale nebylo dát náš výtvor hned smažit do oleje, nýbrž vložit jej do osolené vroucí vody, aby se celá ta nádhera zpevnila. Jediný problém byl v tom, jak si poznat svého "stočence", což jsme vyřešili šalamounsky odlišnými vpichy párátek.

Mezi tím, co nám šnečci brali horkou lázeň, začaly děti pracovat na příloze. Můj původní záměr byla bramborová kaše, leč to děti zvládnou levou zadní. A když už jsem zvolila takový netradiční recept, pokračovala jsem i s přílohou. Kaše byla, to je pravda, ale byla hrachová. S úšklebky po oznámení této novinky jsem počítala, neboť jsem věděla, že se na konci hodiny budou děti olizovat. Půlený žlutý hrách se už celou noc louhoval ve vodě, takže vaření mělo být hlavně o dochucování. Nevyhnuli jsme se sice krájení cibule, aby se děti procvičily v cibulové jíšce. Tření česneku se solí a majoránkou byla další novota, kterou holky pojaly za svou. V hrnci to už krásně vonělo, a tak byl čas pokračovat s vinnou klobásou. Měla zůstat jen potřená sádlem a upečená v troubě, což byl původní plán, ale nenechat dětem udělat si trojobal by byl hřích. A tak se rozklepávala vejce, dělala se strouhanka ze kukuřičných lupínků válečkováním v uzavíratelném sáčku a nesměla chybět ani ta mouka. Tahle procedura vždycky přivodí nejvíce drobků na podlaze, ale já už měla v záloze připravené elektrické koště, jinak bychom se do konce hodiny mohly klouzat.  Velké finále nastalo, když ponorným mixérem vykouzlily děti konzistenci hrachové kaše a na pánvi se už opékaly šneci. Bohužel se vše událo nějak všechno najednou, takže klobáska chytla pár tmavých flíčků (které jsme prostě šikovně odloupli, že). Servírování bylo alá vánoční a po jídle se jen zaprášilo. Dokonce i z řad rodičů byla po skončení hodiny žádost o recept na tu kaši. Měla jsem radost. Děti zvládly uvařit v hodině už dvě jídla najednou. Jestli to takhle půjde dál, tak skončíme s pětichodovým menu na konci kurzu.