Družena Noční Čapek
Pohádky začínají vklouzávat dětem do života už od mala. Počáteční leporela nahradí obrázkové knížky a velká písmenka se mění v dospívání na malá. Mé dětství bylo plné knížek, milovala jsem Květušku od Františka Hrubína, Dášenku aneb život štěnete od Karla Čapka nebo pohádky H.Ch. Andersena. Dodnes si pamatuji většinu obrázků z knížek, ale přiznávám, že příběhy bych si musela už znovu přečíst. Takže jistě tušíte, že pokud se mi myšlenky toulaly v dětské knihovničce, byl už jen krůček k tomu, abych vybrala knížku, která bude doprovázet děti při hodině Malovajdy. Povídání O pejskovi a kočičce je klasické dílko od Josefa Čapka, které jsme si troufli ztvárnit na papír.
Odpolední čas jsme zahájili čtením jednoho z příběhu, a to O noční košilce. Děti sedící na sedačce se zavřenými očky poslouchaly, kterak si hraju na vypravěče, co mění hlas podle toho, zda se jedná o kočičku nebo pejska. Docela mě to vrátilo do doby, kdy jsem tuhle rošádu pravidelně provozovala u svých dětí před spaním. Co však s přečtenou pohádkou? Ať každý namaluje, co se mu líbilo? Neeee....to je ohraná školní písnička! My chtěli tvořit!! Takže jsme si ze čtvrtky A3 udělali pohádkovou skříň, do které jsme si namalovali tu Noční košilku. A jelikož se v pohádce praví, že byla chudá - tedy čistě bílá a toužila po nějakém tom barevném vyšívání, dali jsme se do zdobení. Tentokráte ale naším médiem byla barva uschovaná v kašírovací hmotě (rozmočený toaletní papír ve vodě s trochou tekutého bílého lepidla). Děti pracovaly s pinzetou, pomocí které nanášely kousky barevné hmoty na Noční košilku. Celý podklad jsem ještě před tím natřeli perleťovými pastelovými vodovkami a do "dvířek" čtvrtky nakonec nakreslili fixem Pejska a Kočičku.
