Družena O Druženě
Proč Družena?
Nápad, který se zrodil z vlastní potřeby tvořit, hýbat se a inspirovat druhé. Z potřeby zapojit do života více krásy, radosti, spontánnosti a skrze dětskou hravost tak znovu objevit ten báječný ženský svět. Mým cílem je nabídnout Vám prostor, kde budete mít možnosti dělat vlastní chyby a objevit svou zranitelnost, ale také vás podporovat a inspirovat, aniž bych Vás cokoliv učila.
Hraním ke své genialitě
Věděli jste, že váš mozek je podvodník a nutí vás dělat jen to, co chce on sám? Že vám schválně brání v tom, abyste viděli skutečnou realitu? Žijeme v době, která na nás klade obrovské nároky a dělá z mnohých z nás roboty. Jako bychom zapomněli, že jsme lidé, kterým byla dána do vínku i tvořivost, intuice, fantazie a snění. Přesně to, co umělé inteligenci naprosto schází. Dobrou paměť a tvořivost potřebujeme všichni, protože chceme dát našemu životu hlubší smysl, cítit se šťastni, vyvíjet se, růst a poznávat pravdu. Potřebujeme nové nápady k práci nebo k realizaci svých koníčků, chceme být životem inspirováni.
Jak s tím vším souvisí rozum?
V našem těle všechno souvisí se vším. Tělesným tréninkem ovlivňujeme psychiku, stejně tak jako naše psychika působí na stav našeho těla. Obě části jsou úzce propojeny, podobně jako hemisféry v mozku. Jsme jeden celek a neustále hledáme rovnováhu mezi dvěma polaritami.
Mozkové hemisféry
Dobrá zpráva je, že ten někdo opravdu existuje a jmenuje se „pravá mozková hemisféra“. Každý ji má ve své tělesné výbavě a byl s ní největší kamarád v době svých dětských let. Tahle úžasná část našeho já je natolik silná, že dokáže dělat zázraky. Nejdříve si jen tak sní, touží, hraje a pak přijde nápad či správné řešení. Magicky přitahuje jen ty správné lidi, situace, práci či partnera, takže se s ní člověk cítí jako v jiném světě. Tak jak je tedy možné, že nejsme všichni šťastni, zdrávi a bohatí??? Háček je v té druhé hemisféře. Náš život je omezen vším, co levá strana považuje za logické a co funguje jen podle rozumových znalostí. Takový člověk vidí svůj život jako rozházené kostičky od lega, které musí podle návodu krok za krokem postavit, musí přitom dodržovat spoustu pravidel a stojí ho mnoho času a sil, než se dopracuje k nějakému výsledku. Neustále hledá jednoznačné odpovědi na věčné PROČ. Nebaví ho spojovat jablka s hruškami, protože to jeho mozek prostě prohlásí za nelogické a tudíž neexistující. A tak se v naší realitě dějí jen ty situace, které považuje náš bravurní našeptávač z levé hemisféry za správné, a my mu to všechno navíc věříme.
Rozum a cit
Mnoho z nás žije v přesvědčení, že nedokáže zpívat, malovat, tančit či mluvit cizím jazykem, protože neustále pochybuje sám o sobě a navíc přesvědčuje druhé různými rozumovými důvody, proč to vlastně nejde. Naštěstí v těchto bludech a iluzích nemusíme zůstávat věčně. Ne nadarmo se říká, že kdo si hraje, nezlobí. V tomto případě platí, že když si hrajeme s pocitovou částí sebe sama, může se nám podařit dostat tu aktivní část do tzv. útlumu – tedy do stavu, kdy na nic nemyslíme, kdy vypadáme, jako když koukáme do prázdna a máme přitom nepřítomný výraz. Jenže kdo si to v dnešní době může dovolit, že?
Takže jak to udělat, aby nás naše všudypřítomné myšlenky nedováděly ke stresu nebo až k psychickému vyčerpání? Co kdybychom si jen více začali všímat toho, co přirozeně dělají kolem nás naše děti? Už jste někdy viděli dítě, které si hraje 12 hodin denně až do vyčerpání, nejí, nespí a tváří se u toho jako ředitel zeměkoule? Že ne? Děti mají totiž úžasný dar poslouchat své vlastní tělo. Usnou klidně i s obličejem v talíři, a když si hrají, tak nehodnotí, zda to dělají dobře nebo špatně. Jsou prostě přesvědčené o tom, že to, co dělají v danou chvíli, dělají jak nejlépe dovedou a vůbec jim nevadí, že to zkouší znovu a znovu. Proto se vás ptám – jak můžeme my dospělí vědět, kde je ta správná cesta, když umíme myslet jen doleva? Je načase začít tvořit a dívat se na svět srdcem, poslouchat své pocity a mít pravou hemisféru jako dobrou kámošku o).
K čemu je dobrá tvořivost?
Dokonalá dvojka protikladů. Na jedné straně chladný rozum a proti němu vášnivé srdce. Jenže my jsme se naučili spoléhat jen na svou logiku a city si uložili k ledu. Oddělili jsme se od své duchovní podstaty a divíme se, kam ten svět spěje.
Rozumný člověk si myslí, že je všechno kolem něj nedokonalé. Potřebuje proto neustále něco řešit, aby přišel na to, jak se věci mají. Vzniklé problémy se snaží zařadit do již známých logických souvislostí, a tak hraje škatulata jen s tím, co jeho mozek zná (co mu řekla maminka, nebo se dozvěděl ve škole). Pokud nenajde odpověď ve své hlavě, knihách či internetu, je v koncích. Nemá se o co opřít, čímž přichází nejistota a pochybnosti o sobě, které vedou jen k všudypřítomnému stresu. Dotyčný si ale jen neuvědomuje, že situace může mít i jiná, než logická řešení. Možná kdyby věděl, že existuje také něco jako jeho vědomí, přestal by se tak snažit držet všechno pod kontrolou. Jenže on o svém filtru v hlavě neví, a tak věří těm pár procentům své logiky, která ho drží v pasti.
Zmíněný rozumbrada nechápe, co se s ním děje, nerozumí svým vnitřním pocitům, na které nejsou tabulky, a marně hledá řešení tam, kde není. Kdyby zaměřil svou pozornost o 30 cm níž, zjistil by, že má parťáka, který ale „pracuje“ na zcela jiném principu. Srdce totiž nepotřebuje nic řešit, nemá žádná omezení a je nezávislé na logice. Prožívá si to své teď a vůbec ho nezajímá, že musí být rozum neustále ve střehu. Ono věří ve své vlastní schopnosti a ví, že jeho vnitřní hlas vede láskyplně člověka jen k samým dobrým rozhodnutím. Jenže kdo má věřit něčemu, na co si nejde sáhnout?! Možná jde o to, čemu dáváme víc své pozornosti, zda rozumu nebo citu. Rozhodnutí, zda chceme vidět svět dobrý nebo špatný, je jen na nás.
Představivost je prvním krokem k získání tvořivosti. Třeba takový logik vychází z předešlých zkušeností a své představy tvoří pomocí logických změn. Naproti tomu kritik si představuje kolem sebe vše dokonalé a tvoří tím, že v problémech vidí příležitost ke zlepšení. Nejvyšší metou představivosti je ovšem tvoření skrze naše sny a přání, skrze pohádkový svět, kde je všechno možné. Tyto ideje jen čekají na své zhmotnění, na pochopení, že všechno si ve svém životě tvoříme nejdříve myšlenkou. Tuto schopnost má vyvinutu jen malé procento lidí. Bez zapojení obou hemisfér není možné, abychom zharmonizovali svou tvořivost. Děti se sice rodí s maximálním tvořivým potenciálem, ale díky levostrannému myšlení společnosti jim pro život zůstává jen slabá pětina. Pravostranná část našich pocitů a emocí se nechala převálcovat dominantní stranou a spí. K tomu, abychom ji znovu probudili, je třeba vrátit se sami k sobě, ke své přirozenosti a spontánnosti. Protože s jednou půlkou v mozku nic nevymyslíme, je třeba začít něco dělat. Bez práce nejsou koláče a bez tréninku pravé hemisféry nám intuice nepokvete.
Kreativita má zelenou
Protože ta má v úmyslu posvítit si na vše, co podporuje rozvoj tvořivosti pravé části našeho mozku. Na vše, co je lidem dáno, co mají přirozeně v sobě a co se nemusí učit. Stačí se jen rozpomenout a přestat tak používat principy dominantní mužské hemisféry. Jsou to hlavně ženy a děti, které prostě vědí, jak pracovat se svými pocity. Problém je v tom, že byly jejich schopnosti potlačovány a oni si nevěří. Hledají odpovědi na své otázky ve vnějším světě a zapomněly, že ten jejich vnitřní je studnicí moudrosti a radosti.
A tak tedy Družena...
Družena je tu pro podporu změn, kterými všichni procházíme. Družena je služba lidem, která má za cíl inspirovat druhé vlastní seberealizací. Družena je nástrojem pro rozvoj intuice a objevování dětského světa. Družena je harmonie přirozené energie, která ladí s ženami.. Družena má jediný cíl - hrát si se životem, neb: