Družena Párty
Před 9 měsíci se zrodila nástěnka s jednotlivými typy na výtvarničinu z tématu Můj domov. Na obrázku byl domeček a kolem spousta nápadů - mimino, ulice, zahrádka, svatba, hračky, domácí mazlíček či moje maminka. Ale také tam byl nápis "Pyžamová párty", na kterou děti zareagovaly jako první a domáhaly se jí už od podzimu. Leč přislíbená byla až bude teplejší počasí, protože přeci jen pyžamo není kombinéza. Jak šel náš výtvarnický čas, dostala se pyžamová party na úplný závěr našich setkání. Ten den bylo skutečně slunečné, teplé počasí a my pracovali venku pod širým nebem, na travnatém plácku u mateřské školky.
O tom, že naše party byla zábavná, se mohli přesvědčit všichni kolemjdoucí. I když jsme pyžámka na sobě neměli (kdo by taky maloval akrylem v noční košili, že?), měli jsme v plánu namalovat si polštáře a polštářky. Ty jsou totiž jednou z hlavních rekvizit při polštářové bitvě, která k pyžamové party neoddiskutovatelně patří. stejně tak jako nafukovací balonky. Jeden sice visel na stromu, ale z těch ostatních jsme si vyrobili balonková květinová tiskátka (uvázaná kulička uvnitř balonku). Na slídu si děti nanesly barvu prstem, coby tiskařskou podušku a balonek do ní obtiskly. Svázáním kuličky vznikly krásné rýhy, které na podkladu vytvořily opravdu květ. K tomuto účelu jsem ušila pro každého jednoduchý malý polštářek, který si děti poté dozdobily fixami na textil. Při práci jsme zjistily, že polštářek na spaní může nést mnoho rozličných jmen = Hajánek, Hajduláček, Spinkánek či Spinkáček, Bulánek, Vyřválek, Usínáček a Bulíček.
Tahle hodina byla zvláštní nejen tím, že jsme tvořili venku, ale také malým občerstvením, které nám přinesla jedna maminka a míčovými hrami mezi jednotlivými technikami, takže to na ulici opravdu vypadalo na pořádnou PÁRTY. Říká se nejlepší nakonec a tou nejlepší výtvarnou technikou, kterou děti milují, bylo foukání jarové obarvené vody skrze trubičku (novodurová trubka s hadříkem na jednom konci) na velkou čtvrtku, představují polštář na spaní. Při foukání vylézala z trubičky pěnová žížala a zanechávala na podkladu děrovaná kolečka. Pokud se takhle překrylo několik barev najednou, vznikl nezapomenutelný vzor, v našem případě skoro textilní. Nastřižením a slepením rohů jsme docílili opravdu vizáže polštáře. Tím skončila nejen poslední hodina Machových proužků pod mým vedením, ale i celý rok malování s tématem Domov, který bude veřejně prezentován na výstavě u příležitosti Svatovítské pouti v Tuchoměřicích. O reportáž z ní rozhodně nepřijdete!
