Družena Patentka penálková
Taštiček, pouzdérek a penálků není nikdy dost. Ať jsou z jakéhokoliv materiálu, vždycky se do nich dá něco nastrkat. Hlavně ale musí mít zapínání, aby to nastrkané uvnitř drželo. Švadlenka dlouho neváhala při výběru materiálu, protože první šití vyžaduje vždycky látku měkkou a poddajnou, co se netřepí a neklouže, takže los padl zcela neomylně na filc. Netkaná to textilie nabízející mnoho možností využití. Prodávají se celé barevné sady různých velikostí a gramáží, takže je jasné, že penálek si žádá filcovinu hutnější. A protože jsem si již vyzkoušeli zapínání na knoflík, byla v pořadí patentka. Dneska už tenhle galanterní kousek moc nefrčí, protože druky jsou modernější, ale svou úlohu plní stále skvěle. Když jsem chtěla dívkám tenhle pár kovových plíšků s dírkami představit, nenapadlo mi nic lepšího, než je rozdělit podle prohlubenin a vyboulenin na klučičí a holčičí sety. To aby bylo už od teď jasno.
Prvním krokem pro každé šití je střih. U našeho pouzdérka tedy jen úzký obdélník o rozměrech 5 cm na šířku a do délky jen co se vejde propiska. Holky poznaly, jak se přenáší střih na látku pomocí krejčovské křídy a co znamenají značky na látce. Potom už musely zalovit v paměti, jak se pracuje s navlékáčkem a jak se dělá uzlík na konci dvojité nitě, což zabralo nějakou tu čtvrthodinku práce. Díky instruktážnímu videu jsme nahlédli pod pokličku obšívacího smyčkového stehu, který je tak trochu zdobný a starší generace si ho pamatují z olemování retro dek. Po další praktické ukázce jsme se už mohli zanořit do praxe a obšít maličký geometrický tvar na dolní straně pouzdra. Pomohla nám k tomu opět mimo technická pomůcka v podobě "šálky" (nitě), kterou jsem přehazovali přes ještě nevytáhnutou jehlu (způsob zapošívání), takže nám vznikl steh podobající se obrácenému U. Kdo jehlu vytáhl, mohl dohnat postup jen provlečením jehly ve vzniklém očku. Holky to bavilo, jen mezery byly trochu rozházené a utahování filc pomačkalo, což se dalo při prvním pokusu předpokládat.
Druhá fáze byla už patentková. Začali jsme s "klukem" a nejdříve na vyznačeném místě řádně nit zapošili, aby se nám uzlík neprosmykl. Následovalo vpichování do patentkových direk společně s filcem, což nebylo jednoduché, když velká patentka měla 6 oček a každé vyžadovalo 3 - 4 x prošití. A tak začala škola omylů ....tu došla délka nitě, tu se nit přetrhla nebo se píchlo okolo, takže jsme párali, a to bylo jen dobře, protože to člověka nejvíc naučí. Bohužel není šití povinným předmětem ve škole, takže si holčičky stále ne a ne zapamatovat, že na konci každého úkonu se zapošívá, aby práce vydržela alespoň do příštího praní. Mnohé kaskadérky šmikly nit za posledním stehem a bylo vystaroáno .O)) Nicméně patantky jsme přišili, "holčička" už šla podstatně lépe a naše pouzdro se již dalo sepnout. Horní ohýbací díl jsme na líci ozdobili barevným kolečkem pouhým přilepením pomocí textilního lepidla, abychom zakryli stehy po patentce. Poslední část spočívající v obšití přehnutých stran filcu smyčkovým stehem jsme už nestihli, ač by holky nejraději pokračovaly dál, ale pokud to do příště nezapomenou, mají se zase na co těšit, protože penálek filcový s patentkou už budou mít doma k naplnění.
