Družena Příloha česká
Mezi typické české přílohy patří knedllíky, o tom žádná. Jsme asi jediní na světě, ať už se to týká těch houskových, kynutých, bramborových nebo tvarohových. Moje dětství byl jeden velký knedlík....ve škole, doma, v restauraci. Je tedy zákonité, že jsem si tuhle přílohu přinesla i do svého manželství a snažila se o knedlík nadýchaný. Bohužel se tak nestalo hned a já musela vyzkoušet i vyrianty rozvařené či gumítkové. Nicméně po etapě, kdy jsem si kupovala knedlíky v prášku, jsem dokázala přejít už i k těm vytouženým domácím. Tahle část opět netrvala dlouho a já přestala knedlíky v kuchyni používat úplně. Zřejmě šlo o uvědomělou stravovací etapu. Co se týká druhé klasické české přílohy, tak k té jsem si zařadila bramborový salát. Byl, je a bude, protože Vánoce jsou prostě Vánoce. Takže teď už tušíte, že první hodinu v novém roce jsme věnovali v Kuchařince salátu z bramobor, vajec, okurek, kořenové zeleniny a šunky.
Recept je to tak pofláknutý, že nemá smysl zde popisovat jeho průběh v našem podání, ale co mi přijde fajn, je zmínit, co všechno se holčičky z druhé třídy naučily používat za nástroje, neboť pro ně to byl jejich první samostatný bramborový salát. Nepochybuji o tom, že odkoukaly od svých maminek, že se vaří brambory v hrnci s vodou a solí, takže jsme mohly tuto část jen zopakovat tak, že si opatrně vložily svých pět hlíz do nádoby. Zatímco se vařily brambory, použily jsme u příležitosti zpracování kořenové zeleniny malý nůž, škrabku, prkénko, velký nůž a misku. Doposud tedy žádný velký aha moment. Kostičky sice neměly pravé úhly, ale kdo by to očekával. Abychom využili energii, která se nám vytvořila v podobě páry z brambor, použili jsme děrovaný nástavec, do kterého jsme ve 4 hromádkách dali nakrájenou zeleninu a doprostřed 4 vejce. Světě div se, fungovalo to a vejce byla úžasně natvrdo. Dalším nástrojem bylo struhadlo, díky kterému jsme zvládli rozkouskovat kyselou okurku. No a posledním "udělátkem" byl kráječ brambor, neboli kolečko s drátěnými čtverečky. Pak snad už jen stěrka, se kterou se ale pořád dětem nedaří zacházet k jejímu prospěchu.
V závěrečné fázi jsme ochutnávali.....majolku, hořčici, sojovku....a to proto, abychom správně zvolili poměr k pikantnosti zálivky, která vlastně všechny ty suroviny sladí. Děti si to měly představit tak, že mrkev je z Kněževse, brambory ze Středokluk a okurky z Tuchoměřic. K tomu, aby se spolu skamarádili byl zapotřebí jistý tmelitel a čas, díky němuž se všechno spojí v jednu úžasnou chuť. Sladká byla zastoupena mrkvičkou a jablíčkem, kyselá okurkou, pikantní zálivkou a o slanou se postarala sůl. Tu si holčičky dávkovaly samy a rozhodně zapomněly na přísloví "Sůl nad zlato". Aby se při míchání surovin nenastala ze všeho kaše, naučily se dívky používat dvě vidličky k tzv. "načechrávání salátu". Svým způsobem jsem byla ráda, že jsme vůbec měli co načechrávat, protože se během lekce neustále ujídalo, a to i přes můj přísný pohled, takže jsem se nad dětmi slitovala a každé podala plátky veky, aby si ten svůj výtvor užily i bez toho prolínání. Někdo měl i boule za ušima, jako kdyby to mělo být jeho poslední jídlo v životě. No asi budeme muset trochu potrénovat estetiku stolování...
