Družena P(r)opletený Tvořílek
Tvořílek už to táhne šestým rokem, a zdá se, že je tak trochu přeinspirovaný :o). Jeho první hodina v tématu Svět kolem nás nebyla zrovna z těch, které by se daly pověsit na nástěnku premiantů. Když tak bádal mezi svými krabicemi s materiálem, našel proužky barevného papíru, ze kterými se dělá pravidelně na vánoce řetěz, jenže to už je profláklá věc, že. Papír je totiž úžasný materiál, který se dá zmuchlat, přeložit, natočit a nebo.....Nebo se z něj dají udělat ruličky, tenké jako brčka. Potřebujete k tomu jen jednu špejli, na kterou se namotá proužek papíru. Jediná nevýhoda je ta, že se papír musí stále přidržovat hodně natěsno u špejle, jinak hrozí ,že se mu ty kudrdliny uvolní a rulička je v háji. Zkoušeli jsme to ze začátku mnohokrát, na stole i v ruce, nakonec se nám po pár nezdarech začala sklenice barevnými stébly přeci jen plnit.
To, proč jsme si museli namotat tucet brček, mělo jeden jediný důvod, a to výrobu kalíšku/šálku/misky, které budou upleteny právě z těch papírových ruliček. Po instruktážním videu a názorné ukázce jsme začali dnem z tvrdého papíru. Dvě kola si děti polepily barevným papírem a dovnitř jednoho z nich jim Tvořílek naznačil místa, kam se budou lepit první tyčinky. Ty už měly děti předem připravené, takže nám šla práce dobře od ruky. Díky kolíčkům a šroubovacímu lepidlu držela následně osnova jak přibitá a připomínala tak trochu chobotnici nebo hubené sluníčko. Nastal čas pletení. Opět dětem pomohlo říkadlo: "Kámoš nahoře si lehne napravo vedle dalšího kamaráda, obejme ho a zaujme jeho původní polohu..." Tím jsme docílili zdárně prvního kola, které bylo stále přehledné, nízké. Ovšem pak začal působit propletenec prstový, jenž mátl děti jak mohl, a to přesně v bodě, kde se musejí ruličky do sebe zastrčit tak, aby bylo spojení nepřerušené. Jenže to, že je konec ruličky, zjistily děti až opravdu na úplném konci a už nebyl prostor k tomu, aby se další návaznost zasunula dostatečně hluboko. Ani lepidlo v tomto případě nepomohlo, takže se zákonitě dostavil pocit zmaru, flustrace a zájem klesl na povážlivě nízkou hodnotu. To pak musel Tvořílek zastřihovat zmuchlané konečky, aby se výška kalíšku vyšplhala alespoň do poloviny. Po této kalamitě bylo sice už vše v pořádku, ale úhlednost vzala za své. Nicméně výrobek jsme společnými silami skoro dokončili a řekli jsme si, že si pro příště zkusíme něco mnohem jednoduššího. Na druhou stranu je ale nutno dodat, že pochvala je za náročnost více, než na místě.