Družena Retro salát
Nový rok začal ve znamení salátů, a každé ze tří skupinek byl přidělen jiný druh. Dívky si zvolily salát vlašský, a to na doporučení své kamarádky, která si ho už dříve v kroužku vyzkoušela. A protože jí tak moc chutnal, prosadila své chutě i tentokrát. Pravdou je, že tento salát byl v socialistickém lahůdkářství zřejmě vyhlášenou delikatesou, ale v dnešní době jeho sláva uvadá stejně tak rychle jako jeho doba upotřebení. Nicméně po jeho domácí výrobě jsem usoudila, že by si zasloužil častější zařazení do našeho jídelníčku, protože jeho chuť je díky zálivce opravdu jedinečná. Vůbec si nedovedu představit, že bych ho dělala z několik druhů ryb tak, jak byl původně zamýšlen. A jsem si vskutku jistá, že by tyto suroviny u dětí absolutně neprošly.
V minulých letech byl recept psán pro 4 osoby, takže práce byla vesměs společným dílem, což ale pro výuku není úplně nejlepší řešení. A tak jsem usoudila, že je vhodný čas na změnu a přepsala gramáž surovin pro osobu jednu, čímž se navýšil pocit zodpovědnosti za vlastní kuchařskou kreativitu. Nechat dívky zcela napospas psanému itineráři je sice výzva, ale ta trvá tak maximálně 10 minut, než se vyskytne nějaký problém ve smyslu "kam to mám dát" nebo "co s tím mám udělat". Ač trávím nad podrobnými recepty podstatnou část předchozího večera, jsou mé drahné rady k ničemu, protože číst návod není zatím u stolu s potravinami zřejmě populární. Je tam přece Ivča a ta nám řekne, co kam dát a jak to udělat. Ač mám snahu docílit kulinářské samostatnosti, musím pokorně přiznat, že se mi to zatím nedaří.
Náš vlašský salát měl naučit dívky uvařit brambory ve slupce a oloupat je pomocí vidličky a nožíku. Dále navážit si připravené suroviny a krájet šunku, okurky, jablka a cibuli na nudličky, což je zcela jiný tvar, než na jaký byly děti zvyklé (na kostičky). Díky své práci v kuchyni jsem zjistila, že pro ně je tvarování surovin zcela nepodstatné, protože jsou šťastné když vůbec něco nějak ukrojí. Technika krájení chce prostě cvik, ale stále mě udivuje, že jsou děti schopné věnovat každému kousíčku zvláštní pozornost, místo aby tu hromadu nakrájely najednou a celou. Efektivita se zřejmě rodí až ve vlastní dospělácké kuchyni. Ale nepředbíhejme. Dalším důležitým bodem byla zálivka, díky níž dívky ochutnaly (s odporem) sardelovou pastu a vinný ocet. Ač se jim zdála směs s hořčicí a majonézou příšerně dominantní, v závěrečné fázi s ostatními surovinami uznaly, že dohromady to chutná dobře. Ovšem to ještě netušily, že druhý den to teprve má tu správnou chuť. Bohužel salát neměl šanci snoubit své chutě déle jak 10 minut. Bylo ho totiž málo, protože na konci hodiny skončil na vece u společného stolu.
