Družena Řízečky
Bonusová hodina Vařílka, kterou zrealizovaly dívky, byla více méně labužnická. Jako každý správný Čech, potažmo každé dítko, si v české restauraci z jídelního lístku většinou vybere řízek, ať už vepřový nebo kuřecí, nemluvě o nadcházejícím Štědrém dni, kdy se v domácnostech řízek zabydluje čím dál častěji před svým kolegou smaženým kaprem. Takže jsme si vlastně udělali takovou řízkovou předehru. Jedna věc je řízek milovat a jíst ho každou neděli, a druhá si ho připravit tak, aby to byla vždycky nezapomenutelná laskomina. Nejednou se děje, že je řízek tvrdý, vysušený, příliš mastný, odpadla mu strouhanka nebo nedej bože se připálí tak, že to nejde jíst. To všechno jsou bolavé zkušenosti, kterými musí projít každý začínající kuchař. Nicméně lektor je tu od toho, aby své svěřence na tyto skutečnosti upozornil a dělal všechno pro to, aby se tak nestalo.
I proto je důležité mít někoho, kdo se v tom vyzná, což v mém případě je a stále zůstává paní Flo. Ta k vaření přistupuje s precizností sobě vlastní a velice konkrétně a s humorem popisuje krok za krokem, kterak s danou surovinou zacházet, abychom z ní tzv. vytřískali co nejvíce chutných zážitků. Ne jinak je tomu i u řízků, tedy plátků masa obalených v trojobalu. Činnost už tak profláklá, že si můžeme myslet, že nic jiného už být nemůže. Kde však bereme tu jistotu, že tomu tak je? Je všeobecně známo, že to čemu věnujeme čas a pozornost, roste, sílí, a v našem případě i chutná. Takže obalím-li kus flákoty v chuťově chudé mouce, vejci a strouhance, nemohu očekávat zázraky. Ano, chutná to, protože křupavá strouhanka to má v popisu své práce. Ale chuti masa se to prostě nedotkne. Takže? Co zkusit do toho masíčka nastrkat trochu vláčnosti, křehkosti a pikantnosti? O vláčnost se postará fermentovaný mléčný výrobek, který během jedné noci v lednici udělá z masa křehkou svalovinku. Pokud do té bílé marinády vmícháte ještě trochu soli, něco bylinek nebo rovnou česnekovou příchuť, budou mít celou noc na to, aby se zabydlely v mase, a tak mocně ho oživily k našemu obrazu. Následující den vás nemusí trápit, že vám došla vejce, stačí když si pořídíte famózní strouhanku z rozmixovaných kukuřičných lupínků a hned osmažíte z obou stran v dostatečném množství oleje.
Jak se tohoto úkolu zhostily slečny? Celkem úspěšně. Nejen že zvládly obalit své řízky, ale dostaly za úkol vyzkoušet si i ten klasický trojobal na sýru a žampionu. A protože byly opravdu šikovné, měli jsme tohle všechno i s bramborovou kaší. Takže loupání, krájení a vaření brambor, jejich následné šťouchání a mixování s máslem a mlékem. Dost práce na jednu dvouhodinovku. Co se smažení týká, tam nás trochu pozlobila více rozpálená pánev (dělat dvě věci najednou se prostě nikdy nevyplatí), takže mělo pár řízkových jedinců trochu tmavší barvu. Asi nejlepší bylo společné stravování u vánočně prostřeného stolu, kdy jsme si přiťukli limčou a holky se svěřily, za co jsou v tomto kroužku vděčné, což mi vehnalo slzy do očí. Vánoce jsou prostě tak citlivé období....
