Družena Rozhozený klaun
Masopustní období je veselé, barevné, hlučné, tučné a děti ho milují. Mají dovoleno chovat se bláznivě nebo se oblékat výstředně, což by jinak neprošlo. Jakmile se objeví únor v kalendáři, všude visí plakáty na návštěvu cirkusů, maškarních průvodů či karnevalových bálů. Školní děti vymýšlí za co půjdou do místní sokolovny a rodiče mají o kreativní činnost postaráno, tedy pokud jste z vesnice, kde se Masopust ještě slaví. No a protože jsou Středokluky vískou, kde se na tohle nezapomíná, mají děti z Malovajdy možnost vyjádřit se i výtvarně. Naše hodina byla také tak trochu bláznivá, protože jsme dokončovali práci z minula, nastoupila k nám nová malá Malovajda a do toho jsme si ještě chtěli zakomponovat nějakou tu masopustní symboliku. Tedy výtvarnou činnost, která není náročná na výběr médií ani na čas. I když jak se to vezme, protože i obyčejné vybarvování může u svědomitého človíčka zabrat celé odpoledne, protože to chce mít "hezké". A tak jsem pojala hodinu tak, abychom rozmetali všechny zažité stereotypy a postavili se k práci jinak, což malinko rozvířilo dětské emoce.
Představte si, že máte před sebou omalovánku klauna, okolo kterého lítají nakreslené konfety, má pruhované tričko, puntíkovaného motýlka, čapku s kytkou a kudrnatou kštici. Papír je černobílý, což nikoho nemůže pobavit a je třeba zaujmout k tomu bláznivý nadhled. Kromě hlavy má předloha ještě mřížku, která tvoří čtverečkovanou síť. Každé políčko má v sobě určité čáry, linie či obloučky a dohromady tvoří klauna. Úkolem dětí bylo zaměřit pozornost pouze na tu jednu jedinou kostičku a vymalovat ji podle momentálního rozpoložení. Abychom nezavdali mozku příležitost vybarvovat "krásně podle skutečnosti", zakryly si děti všechna zbývající políčka pomocným papírem (jako když chirurg operuje se zelenou plachetkou) a mohly si dovolit pustit uzdu své fantazii, takže měl klaun najednou vlasy několika barev a motýlek "ušity" z odstřižků.
A protože barevnost byla hlavní dominantou hodiny, vystavila jsem pro děti všechna dostupná média, vhodná k vybarvování. Od vodovek, voskovek a suchých pastelů přes pastelky až k fixám. Ty svítily novotou, protože ty staré už dosloužily a neomylně po nich sáhla většina holčiček. Já to chápu, mají syté barvy, rychle se s nimi pracuje a nabízí několik odstínů najednou. Kdo by váhal. Tato volba alespoň trochu vynahradila ten nepříjemný pocit, že "můj výkres nebude tak hezký", jak bych si přála. Ano, rozhodila jsem dětem vybarvovací stereotyp, protože tu klasiku si mohou dělat doma, a jsem tomu moc ráda. Sama teď procházím obdobím, kdy ruším zaběhlé procesy a zkouším dělat věci jinak. Někdy mě překvapí, jak moc to znamená vystoupit z komfortní zóny. Obrázek čekal na holčičky celý týden a velmi mě překvapilo, že se na jeho dokončení moc těšily, takže bez velkých řečí zasedly ke stolu a daly se rovnou do práce. Hotovou změť barev jsme pak nelepili na podkladový opět bláznivý papír. Výsledek byl hodný Picassa.
