Družena Rybičková
Kroužek vaření vznikl tak nějak spontánně někdy v roce 2019. Jelikož se pohybuji neustále mezi dětmi a ty mají miliony aktivit, měla jsem možnost prohlédnout si receptář jedné dívenky, což mě přivedlo k nápadu zřídit si ze své domácí kuchyně dětské vařící centrum. Nejprve to byl jeden kroužek holčiček s Kuchařinkou, rok poté už to byly kroužky dva, takže se k ní přidal Vařílek. No a další léta byly v kurzu zase jiné kroužky i někdě jinde, až zase přišlo vaření do módy. Letos se to díky letáčkům ve škole nějak rozkřiklo, takže skupinky jsou celkem 3 a k tomu asi 8 dalších náhradníků. Jsem z toho neuvěřitelně nadšená a mám radost, že mají děti zájem o činnosti, které do života tak nějak přirozeně patří a zároveň mi mrzí, že nemohu uspokojit všechny děti, protože pracovní týden má jen 5 dní a já se ještě nedokážu naklonovat.
Přiznám se, že jsem měla z klučičí party ze začátku trochu vítr, ale když jsem sledovala, s jakým zaujetím pracují, naslouchají a hltají rady, tipy a triky do kuchyně, byla jsem šťastná. Holky mi takovou pozornost rozhodně nedávají......, ale co není, může být. Seznamovací kolečko bylo rychlé.....kde je záchod, kam s odpadky, jak u dřezu, co se sporákem.....Kluci mi prozradili, co je vedlo k tomu, že se přihlásili na kroužek vaření, do malého dotazníčku se mi svěřili, co mají rádi k snídani, svačině, jaké ovoce, moučník či omáčku baští nejraději a co by si koupili nejraději ve fastfoodu. Pak už konečně přišlo na řadu obeznámení, co dělat před samotným vařením (že je třeba si najít recept, podle něho nakoupit potraviny, pomocí váhy určit jejich správnou gramáž a pak je dobře zpracovat).
Na nás už ale čekal nákup v podobě 2 konzerv rybiček v oleji, po jedné malé cibuli, jedné okurce a uvařenému vejci natvrdo pro každého (my ho měli bohužel na hniličko), něco málo hořčice, citronové šťávy, soli a "spojovadla". To si mohli kluci vybrat z několika druhů = z majonézy, másla, tvarohu nebo pomazánkového másla. Neomylně všichni zvolili majolku, díky níž dostala pomazánka pikantnější chuť i konzistenci. To všechno se párkrát zamíchalo, popř. krátce rozmělnilo tyčovým mixérem a mohlo se natírat na chleba. Jenže to už nám stáli pod okny rodiče, takže chleba, veka či toust (dle vlastního výběru) šlo do pytlíku a pomazánka do krabičky. O tom, že si ozdobíme naši sváču paprikou, sýrem a snítky petrželky, jsem si mohla tak leda zdát. Potřebovali bychom ještě další vyučovací hodinu, abychom to doladili do krásy a ještě stihli umýt nádobí a sklidit ze stolu. To bohužel zůstalo po odchodu na mě, ale i tak mě hřálo u srdce, že to byla suprová hodina.