Sama sobě přítelkyní

Milý čtenáři, vybrala jsem ze svého pisatelského šuplíku opět další článek, a ač jsem jej psala před pár lety, je stále aktuální.  Inspiroval mě k tomu projev jednoho našeho čelního představitele. Najdete v něm pár rad, otázek a zamyšlení. Třeba se zrovna budou hodit :o).

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Co svět světem stojí, vždycky se cenila zkušenost nad zlato. I malé dítě pozná, že ta horká kamna prostě pálit budou, i kdyby to zkoušelo stokrát. Někomu to stačí jednou, jiní musí jít víckrát. Pár se jich poučí a ostatní ostrouhají mrkvičku.

V přírodě znají instinkt všichni tvorové, jen člověk se svého spojení s přírodou vzdal, a tak mu pocit ohrožení podstatně uniká. V teplém obýváku u televize jej ale nenajde. Vyměnil dobrodružství života za přežívání, proto ani nepostřehl, že se k němu nenápadně blíží obluda.

RADA = zkus dělat věci jinak

Už ani nevíme, co je iluze a co je pravda. Nechceme si přiznat svoje chyby a stále ukazujeme na druhé. Dokola papouškujeme to, co nás naučili, ale zapomínáme na to, že máme také nějaké (s)vědomí. Vytvořili jsme si kolem sebe valy, abychom se nemuseli setkat se svými vlastními pocity, a divíme se tomu, že je naše okolí psychicky nevyrovnané.

RADA = podívej se každý den do zrcadla a začni mluvit s tím člověkem, který na tebe kouká. Určitě se dostaví i „nějaký“ pocit. Pojmenuj si ho, poznej a připusť.

Zajímáme se jen o materiální svět a zapomněli na ten duchovní. Všichni snílci a idealisté jsou blázni, co to nemají v hlavě v pořádku. Stavíme na první místo svůj rozum a divíme se bezcitnosti společnosti.  Tělo bez duše nikdy nebude fungovat.

RADA = začni hledat - informací to tom, co ještě nevíš, je spousta.

 Nic se nám neděje jen tak a všechno se vším souvisí. Na světě je jen jedna energie, jen my ji vidíme jako dva kontrasty. Válka ve světě demonstruje náš vnitřní boj se sebou. Jak jinak bychom poznali sami sebe, kdybychom neměli zrcadla? To, že je svět pokroucený, je práce našich nevědomých myšlenek.

RADA = udělej si čas na prožitek! Vnímej vůni rána, něhu doteku, radost z hudby…..

Dokud nezačneme chápat, kdo skutečně jsme, budou nám do života chodit zkoušky tak dlouho, dokud to nepochopíme. A jsme-li záškoláci a žádná rozumná domluva s námi není, tak musí zákonitě přijít něco razantnějšího, aby nás to probralo. Buď se vzpamatujeme, nebo poletíme ze školy (života).

RADA = buď vděčný za maličkosti i kopance, kterých se ti dostává.

Žijeme v přetechnizované době, kde stroj má větší pozornost a hodnotu, než slovo člověka. Jsme hluší ke svým snům, máme hroší kůži, co nemůže poznat něžné pohlazení a meleme páté přes deváté jen proto, abychom zahnali ten slabý hlásek v nás, který se choulí pod závějemi strachů.

RADA = řekni dnes někomu něco krásného, pochval ho/se, obdaruj.

 Vážíme si víc plné peněženky, než otevřeného srdce. Staráme se o plechy našich aut, ale nevíme, jak si uzdravit své tělo a emoce. Jsme jako omámení a točíme se dokola v domnění, že je to tak dobře. Nevěříme sami sobě, natož v Boží prozřetelnost, jen se dovoláváme pravdy a spravedlnosti, když nám berou s kabátem i košili.

RADA = dávej a nic za to neočekávej.

 Kde žije tlak, je i protitlak. Akce střídá reakci. Tam, kde kvete benevolence, začne rašit diktatura. Strach nám bere sílu, víru i naději. Jsme jako ovce jdoucí na porážku a ještě si u toho zpíváme „Bude líp“ Zkoušíme vymýšlet tisíce únikových cest, jak se za žádnou cenu nesetkat se svou duší. Tlačíme se do rolí, které nám nesluší, a vyžadujeme aplaus po každé větě.

RADA = říkej si denně: JÁ JSEM LÁSKA – MILUJI – MÍR (to jsou slova, jejichž vibrace mají léčivý účinek na všechno)

Celý život hledáme lásku v naději, že ji najdeme v tom druhém. Ženy sní o svém princi, ale samy se chovají jak generálové pluku. Vzaly mužům jejich post a diví se, že nejsou dostatečně milovány a ctěny. Tvrdost v ženské roli přináší jen změkčilost našich mužů. Svět je vzhůru nohama.

RADA = změkčuj svůj život, svou komunikaci, chování a projevuj své skutečné city.

Černá barva se rozlévá po Evropě a bílá holubice je zavřená v kleci. Zahalené tváře odkrývají skutečnou pravdu, neb nahota je už ve výprodeji. Nevážíme si sami sebe, mrháme svými dary a ještě si z toho děláme srandu. Co když je ale pod černou barvu děsivá hlubina, které se prostě jen bojíme. A co když je v ní ukrytý jediný klíč ke svobodě?

RADA = přesuň své smysly o 30cm níž a dívej se na svět srdcem, pak nalezneš i ODVAHU.

Vrcholek pyramidy okupuje banda bezvěrců, ale základna je pevná (zatím). Drží ji obyčejní lidé se svými touhami žít v míru, kteří teď mají jen STRACH. Je to jediná emoce, která krmí špici. Proč jim každý den dopřáváme tolik síly, když jedinou možnou variantou je LÁSKA?

OTÁZKA = na které straně stojíš ty? Co tvoříš svými myšlenkami, slovy, činy, vztahy?

Zvažujeme pro a proti kdykoliv, když máme něco udělat, jen tak z pouhé radosti. Dělíme život na má dáti/dal, ale zvykli jsme si jen brát. Jsme jako šílenci, kteří chtějí urvat, co se dá, aniž bychom brali v úvahu Spravedlnost vesmíru. Znevažujeme sebe, situace i svůj život. Jsme přesyceni konzumem, ale prázdní na Duchu. Zapomněli jsme na svou sílu, hrdost a čest.

ZAMYŠLENÍ = kde je tvoje pravda?

Podobáme se rosolu, který se třese na všechno světské mámení a chybí nám pevný most/bod, který by nás dovedl k vlastní tvořivosti. Spoléháme se na druhé jen proto, že nevěříme sami sobě, nic pro nás není dobré a stále je něco špatně.

RADA = dívej se často na malé děti

Sním od té doby, co jsem se narodila, v lepší  svět.  Nosím ho v sobě. Je to velmi silný pocit, který je stejně tak reálný, jako můj čaj k snídani. Vím, že střed Evropy je velmi silné místo, že Čechy mají obrovský duchovní potenciál a Češi v něm hrají svou důležitou roli. Naše historie je dlouhá. Prošli jsme mnoha zkouškami, útlaky a bezprávím. Máme, na rozdíl od ostatních států, odpracováno. Teď už si jen musíme vzpomenout na svoji SÍLU, která se pomalu probouzí.. Ne nadarmo máme ve znaku lva – symbol síly. Už kněžna Libuše prorokovala, že Praha se bude jednou hvězd dotýkat. Ta doba je teď. Dotknou-li se lidé svých srdcí, bude lidskost a soucit tou největší duchovní zbraní, kterou můžeme přemoci zlo, jež přichází, a které nám okolí zvědomuje. Síla lásky nám dá odvahu udělat to, proč jsme se narodily.

Denně sním a pracuji s představami, jaké by to bylo, kdybych slyšela kolem sebe jen smích, viděla milující dvojice, krásu na každém rohu, vstřícnost a pochopení by plula vzduchem, cit by byl králem a pozitivní myšlenka jeho manželkou. V tomhle prostředí může moje duše zpívat, čímž pádem by se uzdravilo i moje tělo. Nic není problém a všechno je možné. Všeho je dostatek. Existuje ráj na Zemi. Tohle je moje vize. Myslím na ni, živím ji, věřím ji a chci ji i žít. Tohle je moje cesta. To, že to vypadá jako báchorka, ještě neznamená, že to nefunguje. Je to jen jiná realita, je to počátek něčeho nového. Věřit neviditelnému přináší zázraky.

RADA = prožijte si všechny pohádky a najděte si v nich své moudro :o)