Družena Škubánky
Někdy se tak stane, že su člověk zavzpomíná na své dětské časy, když bývával na prázdninách u babičky a dostával venkovská jídla. Vzpomínám si, jak jsme lízala žloutek našlehaný s cukrem na druhém schodu u dveří nebo žadonila o opečené vyválené nudle z rozpálených kamen. Druhá babička mě zase rozmazlovala kynutými knedlíky polévanými jahodami s cukrem nebo svou vyhlášenou rajskou omáčkou. No a poté, co nás s bráchou hlídala spořivá teta Jarmilka, jsme zažívali i úspornou krmi. Škubánky bylo jedno z nenáročných jídel, kterým se zaplácnul žaludek na hodně dlouho.
Škubánky, v západních Čechách též kucmoch nebo kucmouch, na Slovácku šulánky, je tedy jídlo veskrze české, čítající jen pár položek - brambory a mouku. Něco jiného je brambora a mléka (br.kaše) a něco dalšího brambora, mouka a vejce (knedle,noky), takže neplést. Škubánky (šulánky) se tradičně polévají máslem a sypou mletým mákem s cukrem. Děti se po něm mohou utlouct a dentální hygienistka z toho šílí. Když jsme se učila vařit od tety škubánky já, vždycky mi připomněla "pět šťouchů do kucmouchu", které jsem dělala obrácenou stranou vařečky do hrnce s polo uvařenými brambory a hrubou moukou. Do teď si pamatuji to "lepidlo" na dřevu, které po zaschnutí nešlo vůbec umýt.
Děti se pustily hned práce a začaly si loupat a krájet své brambory. Každá dvojice měla k dispozici jeden hrnec, protože z předchozích hodin jsme byli již poučeni o tom, že jedna porce se velice ráda připaluje. Odhadnout moment, kdy jsou brambory uvařené do poloměkka vyžadovalo několik ochutnávacích pokusů, což byla tak trochu akrobacie s nožíkem a pokličkou. Když došlo na vsyp mouky do hrnce přes síto, měli jsme v kuchyni velmi kluzko :o)) Pod pokličku si pak mouka dala několikaminutovou páru a spojila se s ještě více uvařenými brambory, což je právě ta finta FŇ pro škubánkové těsto. Je dobré zbylý šlem z bramborové vody slít a namáčet si v něm lžíci při odebírání kousků. Ostatně proto se tomu také říká škubánky, protože ta lepivá hmota se škubat prostě musí. My jsme si pomohly ještě rozpuštěným máslem, aby škubánky na talíř lépe klouzaly. Pak už to vzalo rychlý spád, posyp sladkým mákem a za chvilku byl prázdný talíř. Nakonec jsme si ještě ze zbytku opekly placky, tzv. škubánkové opečenky. No.....na to, že jsme měli nepatrně surovin, jsme vyprodukovali celkem neskutečné množství špinavého nádobí. Ale co by člověk neudělal pro jednu dětskou vzpomínku.
