Družena Sladký Jidáš
Modré pondělí byl den, kdy jsme se se Šikulkami sešli u stolu v kuchyni, abychom si užili tvoření i dobrot. Sice se jidášky mají podle lidové tradice jíst na zelený čtvrtek, ale děti mají ten svůj svět tak barevný, že výměna zelené za modrou u nich není žádný problém. Navíc, když si mohou upéct vlastní velikonoční pečivo od začátku až do konce, tak je radost dvojnásobná. A protože nejsme žádná béčka, troufli jsme si rovnou na kynuté těsto. Už když jsme si vyráběli domácí modelínu, získaly děti zkušenost s kuchyňskou váhou, takže vážení surovin na jidáše nebyl žádný problém. Na kostce másla, pytlíku mouky i cukru měly děti přilepené papírky s číslicemi, které srovnávaly s číslicemi na váze. Každá holčička měla na starost jednu potravinu a jednu činnost.
Příprava kvásku byla alchymie slovního doprovodu, který předškoláčkům pomohl porozumět procesu kvašení. "Tak děti, naše droždí jsme rozdrobili na malé kousky a ty kousky mají hlad. Velký hlad a potřebují něco, co by jim ten hlad hned utišilo. Co kdyby nám cukr přišel na pomoc, zkusíme ho promíchat s droždím na kašičku.....mňam, to je docela dobré. Tak a teď mu dodáme trochu teplíčka, aby mělo bříško jako v pokojíčku. Teplé mlíčko s cukrem a droždím teď budou spolu kamarádit, ale potřebují ještě mouku, která pomůže kvásku, aby byl pevnější. Výborně, krásně jste všechno zamíchaly, a teď necháme všechny kamarády pěkně spolu odpočinout na sluníčku, aby měly obrovská bříška a zaplnily celou misku"
Zatímco nám droždí kynulo, připravili jsme si všechny suroviny k ruce, abychom je pak mohli společně spojit dohromady v kuchyňském robotu. Na chvilku jsme byli jako v kině a zírali jsme do mísy, kde se těsto převalovalo z jedné strany na druhou. Když z něj byla koule, dali jsme ho zase kynout a šli si na další stul udělat velikonoční obrázek vajíčka. Žádné malování pastelkami, ale tavnou pistolí. Možná si říkáte, že je to riskantní předmět a že dětem do ruky nepatří. Možná máte pravdu, ale já jsem přesvědčená o tom, že je lepší dětem věci vysvětlit a nechat je to za dozoru vyzkoušet, než je odhánět a zakazovat jim to. A tak jsme "tavkovali", pistolkou malinkou, která tvořila na překresleném vajíčku silné stopy. Po zaschnutí jsme na ně přilepili alobal a hadříkem zvýraznili prohlubně, do kterých se následně dalo dobře malovat fixem. Vznikla tak velikonoční vejce plná lesku.
Po svačině a hrátkách na zahrádce přišel čas pečení jidášů. Těsto krásně vykynulo, každé dítko dostalo svůj díl, ze kterého si podle vzorů mohlo vytvořit své vlastní pečivo. Začali jsme jednoduchým hadem, kterého jsme si stočili do spirálky. To samé si děti udělali na dalším hadovi, ale zakroutily mu oba konce, takže vzniklo tzv. esíčko nebo srdíčko, podle toho, na kterou stranu stáčely konce. Velkou výzvou byl i zajíček a kuřátko, Na plechu jsme všechny kousky ještě potřeli rozšlehaným vejcem s medem a máslem a strčili do vyhřáté trouby. Tím povinnost pro děti skončila, takže zatímco si hrály venku, stala jsem se strážcem sladkých jidášů, aby si domů neodnesly děti černoušky. Zvládli jsme do smluveného času (naštěstí byl dvojnásobný) a já měla dobrý pocit, že naše poslední setkání proběhlo se sladkou tečkou, kterou si děti samy upekly.
Děkuji holčičkám ze Žabiček, že jsme spolu mohly každé pondělí něco tvořit, malovat a zažívat. Bylo to s vámi leckdy úsměvné. Věřím, že se vám všem budu nabité zkušenosti s Ivčou hodit ve škole, ale i v životě. Rodičům děkuji, že mi svěřili své ratolesti a měli důvěru v mé nápady. Ať jsou Šikulkové stále tak šikovní!
Ivča