Tvořivé dílničky

Říká se: "Kdo umí, umí, a kdo neumí, učí". Nejsem si zcela jista, co tím měl autor na mysli, ale jedno vím jistě. Ten, kdo neučil, neví, co říká. Ze své vlastní dlouholeté praxe jsem zjistila, že je obrovský rozdíl, pokud učíte s láskou a prožitkem, než když jen suše odpapoušujete jakási pravidla z doby ledové. Je pravda, že nemám patent na rozum, zato mi bylo dáno značné množství empatie a intuice. S tímhle arzenálem je pak možné proměnit třeba hodinu vlastivědy v jedno velké hlediště s pusinkami dokořán. Tento dar se neučí, ten buď je a nebo není. O mnoha věcem nemám ani páru, ale pokud se jim dostanu na zoubek, jsem pak schopna proniknout do dětského světa a nabídnout dotyčnému přesně takové menu, které si žádá. S léty procvičování být někomu učitelkou mi došla jedna ohromná věc! Já jsem tou, která se učí od žáků, to oni mě nutí dělat stále nové a zábavnější postupy. A tak, jak šel čas, zvládala jsem postupně větší a větší výzvy s menším množstvím strachu, že nebudu dokonalá a s větší dávkou improvizace, protože ta je královnou všech situací. Když mi pak přes prsty protekly kurzy pro ženy a kroužky pro děti, přišly zákonitě i tvořivé dílničky pro veřejnost. Stačilo mi zadat téma akce, a už se má fantazie roztekla plným proudem. Výsledkem jsou četná obecní tvořivá setkání u různých příležitosti, od jara počínaje a Vánocemi konče.