Sněhuláci z modré planety

Kdy jindy stavět sněhuláky, když ne v lednu. Jenže venku je sníh tak zmrzlý a novému sněhu se nějak moc padat u nás v obci nechce, tak z toho stavění nic není. My jsme to s Tvořílkem ale vyřešili po svém. Starý svetr, který dosloužil, nám pomohl dát sněhulákovi jeho formu. Aby ale nebyl jak z vyžebraných placek, potřebovali jsme ho něčím naplnit. Rýži používá každý, my si vystačili s drtí ze skartovačky. Sice jsme měli nasněžíno přes půlku učebny, zato jsme získali jistotu, že si toho svého kamaráda vytvarujeme k obrazu svému, protože s papírem se dá dělat spoustu věcí. Nastrkat potřebné množství materiálu do kusu pleteniny je celkem sranda a abychom neládovali sněhuldu celou hodinu, vzali jsme si pomocníka v podobě uříznuté pet lahve a starými paličkami na buben šťouchali hmotu niž a níž. Děti si pak provázkem zavázaly ten neforemný tvar, a poté se snažily vyznačit sněhulákovi pas a krk, což také nebylo jen tak. Následovala fáze šatna a maskérna, kdy jsme z knoflíků, flitrů, nálepek a korálků vytvořili image ledového muže. Jelikož jsou všechny děti v kroužku moc šikovné, čekala je ještě práce na vlněném kulíškovi s bambulí. Díky barevným kouskům vlny a jednoduchých uzlíkům jsme na kolečku od toaletního papíru vytvořili hezkou mozaiku. Ta se nám ale podařila jen do poloviny, protože už byl konec hodiny, takže jsme si nechali práci na příště.