Družena Španělka
Ano, tipujete správně. Vyrazili jsme do Španělska, neb tam svítí sluníčko 300 dní v roce a nám tu je fakt zima. Tahle zemička je plná temperamentních lidiček, co mají rádi zpěv, tanec a dobré jídlo. Hemží se to tam býky, co se zuřivě honí za toreádory, baští se tam tortilly a hraje se tam zvesela na kytary, tančí flamengo a Picaso zde má svou rodnou hroudu. Co si z toho všeho vybrat za námět k tvoření? My zvolili hudební nástroj kytaru, tzv. "španělku". Její tělo je jako hruška, co má stopku se strunami. Odborníci tomu říkají hlava s kolíky, hmatník s pražci a 6 strunami, dřevěná deska s kobylkou a ozvučeným kulatým otvorem. Málokdo ale ví, že existují frajeři, kteří se zabývají výtvarným pojetím kytar, coby uměleckého díla, což mě inspirovalo k tomu, abychom si takový skvost také vyrobili.
Pokud má jít o originalitu výsledku, museli jsme se zaměřit také na originální nápad, kterak desku ozdobit. Jeden takový se nacházel na Instagramu a tkvěl ve zvýraznění linií hmotou z tavné pistole, na kterou se pak přitiskl alobal. Tím, že silikon přilnul ke kovu a zůstal na místě, mohli jsme papír ve vytvořených plochách snadno odtrhnout, čímž vznikly stříbrné tahy. Na žádost dětí jsme použili na jejich vymalování pastelky. Menší děti zvolily místo tavky ohraničení z černého fixu. Kdo měl větší kytaru, doladil si vzor vodovkou, aby mu neupadla ruka pro tenký hrot pastelek.
Druhou hodinu jsme se zaměřili na výrobu krku (hmatníku s pražci a strunami). Posloužil nám k tomu karton, vlna, korálky a opět barvičky, aby kytara opravdu budila dojem, že pochází ze Španělska. Hrát se na ní sice nedalo, ale užili jsme si při tom spoustu legrace.
