Strašidlo
Pokud vyjde kroužek Malovajdy přesně na den 30.dubna, není možné zabývat se čímkoliv něžným a vznešeným. Tento den prostě patří černé barvě, pavučinám, ohni, strašidelným stezkám a vznětlivým reakcím. Počasí bylo na to horké až dost, takže jsme skončili na zahrádce ve stínu v blízkosti svěží trávy a zahradní hadice. K tomu, abychom se dostali pořádně do varu chybělo jen nasměrovat pozornost na situaci, která přináší hněv, vztek či naštvání......a vzít do ruky voskovku. Když s ní totiž šmrdláte jemně po papíře, moc parády vám neudělá, ale když se do toho položíte s náležitou emocí, vznikají hutné vrstvy vosku. A o to nám šlo. Technika "muchláže" si to přímo žádala. Souvislá vrstva vosku totiž po přeložení papíru vytvořil přerušené linie (ideální je celý papír prostě několikrát zmačkat s přírazem o stůl) do kterých se velmi dobře rozpustila rozředěná černá tuš. Děti s chutí u práce vydávaly různé zvuky a zlomily několik voskovek, jak jim ty emoce utíkaly z těla :o). Po zaschnutí byl papír (i stůl) špinavě barevný se spoustou pavučinek, což se hodilo ....třeba na čarodějnický klobouček (spodní díl byl vyskládaná pavučina, ke které si doma mohly děti připevnit kloboukovou gumičku).
Naše tvoření ovšem pokračovalo dál. Když už, tak už. Co třeba takové strašidlo? Pokud se vám válí na zahradě bílá netkaná textilie a jste vlastníkem textilních fixů, nic nebrání tomu zabalit papírovou kouli do těchto hávů a celou ji pomalovat. Gumička za nás vyřešila viditelnost krku a chlupatý drátek možnost zavěsit si strašidlo jako náušnici. A jelikož mi na zahrádce uschnul motýlí keř, měla jsem i dostatečné množství suchých větviček na výrobu obmotávané pavučiny vlnou. Na to, že jsme měli hodinu zkrácenou díky školnímu výletu, jsme toho stihli docela dost.