Družena Trio palačinky
Palačinky byly vždycky moje noční můra. Ať jsem dělala co jsem dělala, vždycky u toho byl nějaký zádrhel. Buď byly tlusté jako podešev nebo černé jako bota, ovšem vždy měly nepravidelný tvar končící až u trhance. Recept zněl sice jasně, ale nějak se mi ten poměr mléko, mouka, vejce nedařilo dovézt do dokonalosti. Poté ovšem přišla do mého života Florentýna a bylo po problému. Místo půl litru mléka pouhých 300 ml....místo rychlého zpracování těsta jeho klidné odležení.....a místo ledasjaké pánve ta nerezová. O tom, že palačinkám sluší středně rozpálená plotýnka a sádlo místo oleje, jsem se také dozvěděla náhodou. No člověk se stále učí. Dnes vyseknu palačinky tenké jako papír, vláčné jako rosa na louce s barvou zlatého slunce, stejně tak, jako je dělala moje tchýně.
Palačinková hodina měla své kouzlo od samého začátku. Netuším, zda to bylo způsobeno nově příchozími holčičkami, dobrou náladou nebo oblíbeností pokrmu, jedno však bylo jisté, měla jsem totiž pocit, že jsem na správném místě a dělám správné věci, protože jsem viděla radost, zájem, nadšení a okouzlení z obyčejností, které děti vidí jako zázrak. V tu chvíli jsem tam nebyla jako nějaký lektor nějakých dětí, ale jako babička mající kolem sebe drobotinu, která hltá každé její slovo. Sladká vůně vanilkového cukru, zvuk šlehače, údiv nad vyšlehaným bílkem nebo taková triviálnost, jako poprvé utírat nádobí. To byly okamžiky, které se navždycky spojily s pocitem přítomného okamžiku štěstí.
Holčičky vážily mouku, odměřily mléko....naučily se používat špetku soli.....rozklepávat vejce....používat metličku.....přelévat těsto.....seznámit se s plotýnkou a teplou pánví.......nalít si první sběračku palačinkového těsta a obrátit placku naruby......a v neposlední řadě si i připravit vlastní tvarohovou náplň do palačinek. Ta měla úspěch stejně tak, jako koupená jahodová marmeláda nebo švestková povidla. A to trio? To byla alchymie na závěr, kdy jsme do zbytku těsta vmíchali trochu kakaa a já do své části rozmixovala malou řepu, takže jsme měli palačinky bílé, hnědé a červené. Všechny chutnaly u společného stolu fantasticky a ještě si holčičky odnesly další kousky v krabičce domů. Děkuji všem zúčastněným. Byl to palačinkový koncert v mé kuchyni.
