Družena Tvarohová sváča
Kuchařinka je nadšená. Má v kuchyni další skupinku nejmladších uchazečů o kulinářské umění. Holčičky jsou u ní už jako doma, protože kromě vaření chodí k Ivče i malovat a švadlenkovat. Poznat její království je zážitek. Co šuplík, to jiný nástroj, přístroj, věc. Všechno má ve 4 kouscích, aby mělo každé dítko s čím pracovat, což v praxi znamená poznat trochu teorie. Ta nebyla suchopárná, nýbrž obrázková a vyprávěla příběh potravin.
Na začátku všeho musí být v prvé řadě uspokojená nějaká chuť, podle toho se vytvoří seznam surovin a jde se nakupovat. Poté se zboží vyloží, rozbalí, umyje a přesune do sklenic, lednic či špajzů. Zde je důležitá zastávka u mytí rukou, zavázání zástěry s pohotovostí utěrkou u boku. Následně se vezme recept, podle něhož se vyskládají na stůl potřebné potraviny. Ty se náležité zváží a v miskách čekají na svou vytouženou chvíli. Když je zase pracovní plocha čistá, přichází na řadu prkénka, nože, škrabky, lžíce a hrnce. Suroviny mění svůj tvar a chystají se do finále, ať už je to vaření, dušení, pečení či smažení. Tady je kuchyňská lékárnička v režimu zapnuto. Nakonec se pokrm ladí do slana, sladka či kysela, aby prostě chutnal. No a pokud je náležitě prostřeno, může se servírovat. Bašta je dílem okamžiku a člověk by neřekl, co to dá práce. Ovšem stále není konec kuchyňským radovánkám, protože se z odchází až poté, co je umyté, utřené a uklizené nádobí, zameteno a umytý sporák. Vytírání podlahy se k tomu hlásí taky. Ale protože máme na všechno jen 2 hodiny, mnohé závěrečné práce jsou v kompetenci osoby nejstarší.
Když si holčičky prohlédly své receptáře a zvolily si své místo u stolu, mohli jsme začít skutečně pracovat. Hned první zkušeností bylo vážení na váze. Jako základ jsme si prakticky potěžkali kilo mouky a litr mléka. Vážením jsme zjistili, že je to vlastně stejné, takže gramy nebo mililitry jsme vhodili do jednoho pytle. Děti si odměřily půl litru mléka (pracovalo se ve dvojicích), čtvrt kila tvarohu a něco málo moučkového cukru. Poté se metličkou rozpustil pudinkový vanilkový prášek s cukrem v části mléka. Po sklizení stolů jsme zakomponovali do práce konečně dva dvouvařiče, abychom zbytek mléka ohřáli a vmíchali vanilkovou tekutinu. To, že se z toho stala kaše, děti hodně překvapilo. No a protože jsme měli horkou plotýnku, využili jsme ji k dalšímu kroku, čímž bylo ohřátí 250 ml šlehačky, do níž si holčičky nakrájely na kousky čokoládu. Ta vytvořila v hrnci kouzelnou kakaovou barvu a teplem úžasně zhoustla. Fakt mňamka.
Nakonec jsme použili již zmíněný tvaroh ve vaničce, a to jak do vychladlého pudinku, tak do horké smetany. Míchalo se elektrickým šlehačem a lžící. Děti si vanilkový termix dozdobily piškoty politými malinovou šťávou a hnědou krásku v podobě luxusního čokotermixu si vzaly domů. A opravdu jsme stihli i ten úklid nádobí. Měla jsem vyskládané utřené kousky na stole podle velikosti a zatoužila se holčičky adoptovat, aby se staly mými věrnými pomocnicemi v kuchyni, kde trávím podstatnou část svého domácího kralování.