Družena Tým Malovajdy
Tým Malovajdy je super banda holek ze druhé třídy, která úterý co úterý docházela na hodiny s Malovajdou, občas i s Tvořílkem. Začínaly nesměle jako prvňáčkové s pohádkovým tématem a rozhodly se, že budou pokračovat s Ivčou i další rok. Procházeli jsme společně všemi zákoutími našeho domova, jeho obyvateli, předměty denní potřeby, dojmy ze zážitků s rodinou, sportovními i kulturními situacemi, nevynechali jsme ani počasí, domácí mazlíčky, společenské hry, oslavy, květenu, hygienu i povolání. Ještě nám zbývalo kouknout se na chvilku k vodě a začít se těšit na léto, jenže k tomu bylo zapotřebí myslet předem, třeba co si s sebou sbalit a tak. V případě lektora to znamenalo včas pořídit potřebný materiál, což se sice stalo, i když na poslední chvíli, ale pak už to bylo v rukou naší poštovní služby, a ta zas tolik na spěch neměla, proto jsme museli závěrečnou hodinu s malováním na triko šoupnout na tu předposlední. Holčičkám to ale nevadilo. Díky skvělé spolupráci maminek si všechny přinesly na hodinu svoje světlé tričko, aby si na něm mohly namalovat Malovajdu. Na památku.
Logo Malovajdy vzniklo před 10 lety, a to díky mé snaše, která dala život postavičkám z kroužků. Malovajda je rozkošnice a i na to svoje kreslení se vyfikne. Jako blondýnce jí to moc sluší. Kdybych chtěla po dětech, aby si nakreslily tuhle panenku s paletou v ruce, asi bych ji nepoznala, natož na textilním materiálu, se kterým děti ještě neměly čest se setkat. A proto někdo dávno přede mnou vynalezl transferový fix na textil, díky němuž lze snadno přenést jakýkoliv obrázek na látku. Černobílá Malovajda v mém počítačovém souboru tedy posloužila jako mustr pro překreslení na pečící papír obyčejným černým fixem. Úkolem dětí pak bylo tuto činnost zopakovat na rubu papíru právě tím speciálním přenašečem tak, aby byl pomyslný inkoust připraven na teplotní přesun na tričko, a to pomocí žehličky. Každá jedna ji držela v rukou a dalo by se říci, že asi poprvé v životě. Směs z fixu se teplem přenesla zrcadlově a děti mohly začít s černou textilní konturou, aby hned potom mohly stvořit svou vlastní Malovajdu. Co se týče vlasů, mohly být jen takové, jaké dovolovala paleta textilních barev (blond, zrzka, bruneta - černovlásku jsme zrušili). Barva očí, mašlí a oblečení byla už na dětech. Kupodivu dostaly kopie praktičtější (tmavší) ošacení na malování, než bylo kdysi dáno.
Každé tričko mělo vsunutý karton dovnitř, aby se barvy nepropustily na zadní stranu. Než začaly děti s vybarvováním, mohly se seznámit s možnostmi textilního barvení. Tím nejjednodušším byly textilní voskovky, které jsou vhodné pro vybarvování větší plochy. Asi nejoblíbenější a nejdostupnější jsou textilní fixy od různých firem, které mají sytou barvu a tím i větší trvanlivost. Dále byly k mání barvy ve spreji vhodné na stříkání přes šablonu a v neposlední řadě i textilní barvy s 3D efektem. A třešničkou na dortu byly glitrové barvy. Poslední jmenované byly pro děti nejlákavější, ale protože jsem si opravdu přála, aby děti v tom tričku odešly domů, zase jsem je schovala do krabice, protože jejich schnutí mělo delší časový interval. Pro naše potřeby textilní fix postačil. Když byly kopie Malovajdy na světě, zafixované opět přežehlením, nechaly si některé děti ode mě dopsat název a letopočet. Velké finále se odehrálo před mým vchodem za účasti rodičů, kdy jsme nastoupily všechny do řady s Malovajdami na svých prsou a nechali se vyfotit. Ať žije TÝM MALOVAJDY!
