Družena Ubytko
Pokud cestujete po světě, neobejdete se bez ubytování (leda byste měli svůj dům na kolečkách). Když jsem se zeptala dětí, kde by chtěly bydlet, kdybych je pozvala na víkendové dobrodružství, jednoznačně prohlásily, že chtějí spát pod širákem! (ještě že jsem netrvala na příštím víkendu). Jelikož jsou dítka školou povinná, je logické, že už v nějakém tom penzionu či chatě spaly. A není vyloučený ani hotel, jehož kvalitu nám sdělí vždy počet hvězdiček. Přiznám se, že v Puppu jsem ještě nebydlela, ani v Interkontinentálu, natož v Ritzu. Nám však nešlo o luxus, ale hravou (dalo by se říci až recyklační) budovu z nápojových kartonů. Děti přišly s plnou taškou krabic od mlék a džusů, takže materiál měl rozhodně navrch, a to díky úžasné spolupráci s rodiči.
Má-li se budova pyšnit názvem HOTEL, je nutné dát jí příslušnou fasádu. Má zkušenost s povoskovaným povrchem krabic a akrylem byla neblahá. Barva se musela natírat na několikrát, což by nám zabralo celou hodinu. Zvolila jsem tedy celkem netradiční, až kaskaderský, kousek a využila barvy ve spreji, které v ateliéru zanechala má výtvarnická předchůdkyně. Ideální plán by byl, kdybych měla kartony už před příchodem dětí nastříkané a zaschlé, ale nebylo tomu tak, takže jsem musela tuto silně aromatickou práci udělat za jejich přítomnosti. Oděna v šál (bylo pod nulou), gumové rukavice a respirátor, ujala jsem se nástřiku krabic v krabici na chodníku, aby se mi děti neudusily výpary. Naštěstí to šlo rychle a k mé velké radosti hotové nástřiky i rychle na venovním parapetu zasychaly. Abychom neměli zbytečně prostoje, využili jsme šablon z mých dřívějších lekcí a vtlačili je hrotem tužky do silného alobalu (polotovar pro příští práci).
Jakmile nám "fasáda" uschla, mohly se děti pustit do architektury stavby. Ještě před tím jsme si ukázali různé tvary dveří a oken, dělení hotelu na patra, zdobné prvky a také jak se vyřezávají okna/dveře, aby šla otevírat. Díky domácí zásobě řezných nožíků mohly všechny děti pod dozorem začít zasklívat okna a vytvářet okenice. Občas to šlo ztuha, takže má dospělácká ruka byla stále v pohotovosti, hlavně u mladších dětí. Finální vzhled dotvořil bílý akrylový fix, popř. slabý štětec s akrylovou barvou, jako rámování oken, kliky od dveří, květináčů před vchodem či nápisu hotelu. Střechu jsme moc neřešili a uzávěr krabice jsme pojali jako komín (majitel hotelového řetězce by se asi divil)