Včelařské rojení

Také to už vnímáte? Jaro je cítit ve vzduchu, i když teploměr občas tvrdí opak. Sněženky si k nám vesele prorazily cestu, ptáci ráno ladí notu a hmyz se začíná probírat k životu. U nás v obci není o pracovité mravenečky a pilné včeličky nouze. Píli a práci bychom u nás mohli vyučovat, protože ještě ani nezačala jarní sezona a už se tu pospolu pěkně rojíme. Sice stále při zemi a na parketu, ale zato s lehkostí a radostí. Hlavní úl bzučel od samého rána, kdy přilétaly dělnice a dělníci, aby na tu večerní slávu všechno připravili. V sále to krásně zářilo žlutě a vonělo po jaru. Plástve zdobily stoly a obrázky kreslené od dětí snad všechny stěny. Abychom měli spokojená bříška, musel pan Čmelda nanosit spoustu všelijakých dobrot, zatímco strýc Brumda se nám postaral o červený a bílý nektar. Královny a trubci měli skvostný šat, úl byl ozářen světlem svící a prostorem se ozývaly tony včelího bandu. Ani jsme se nestihli nadechnout po prvním uvítacím kalíšku medoviny a první sérii rojení, když přilétl zlatý motýl a obdařil nás svým skvostným letem. Náš hlavní král bálu měl roucho v barvě medu a svým medovým hlasem nás vábil na další a další program večera. Jeho zásluhou jsme měli možnost slyšet a vidět i mistra od samotné včelky Máji. Králové to ale nemají jednoduché, to mi věřte. Jsou občas víc upracovaní, než samotné dělnice a trubci, protože to mají všechno pod palcem a svým neviditelným fluidem vnáší do včelařského rojeníčka čím dál tím více spokojenosti. Jich bály jsou takovou třešničku na dortu v celé plesové sezóně, dokonce jsou zvláštní tím, že na plese tančí i ti, co už nemusí koukat na Večerníčky. A jak to všechno vím? Jednoduše :o) Stačí mít krále za kamaráda. Lítala jsem spokojeně v úle dost dlouho na to, abych protančila tři páry střevíčků a mohla vám o tom teď vyprávět. Jen se na mě nesmíte zlobit, že jsem vám k tomu nepřibalila obrázky, já si to totiž všechno uložila do šuplíku s názvem "Báječný prožitek", který si mohu kdykoliv v sobě přehrát. Jaru zdar.

Včelka Ivča