Družena Včelí zahrada
Včelí zahrada je takové kouzelné místo, kam si vesmírné zákony chodí moc rády hrát. Dokonale tam totiž fungují pravidla společenství, kterému navíc nemusí šéfovat tucet ministerstev, ale jedna jediná královna. Všichni dělají svou práci ve prospěch celku, a když přijde čas, přenechávají zcela bez emocí prostor dalšímu vyvolenému. Dokonalá souhra a harmonie plující na vlně čtyř ročních období by se dala vyučovat v nejedné marketingové škole.
Tu pohádkovou včelí zahradu máme u nás v obci. Zde místo honosných baráků postávají krásné malé úly, včely tu mají svůj soukromý bazén a široko daleko jen pole lán. Pracovité dělnice i pilní trubci vědí, že po splnění letního plánu je načase zvolnit a společně se oddat zvukům podzimu. Královna se už také v plození moc nepřetrhne, takže mají trubci padla a celé včelstvo se v noci při chladném počasí k sobě pěkně tulí. A než usnou úplně, přijdou se s nimi ještě rozloučit kamarádi včelaři se svým rodinami a přáteli a dětmi a pejsky a...To pak naposledy ožije zahrada činorodým ruchem, k úlům přibudou plátěné domečky plné sladkých medů, v různých koutech zahrady vznikají ostrůvky včelích tajemství, sám mistr skloňuje slovo včelka ve všech pádech, a k tomu vyhrává starodávný flašinet s dokonale oblečeným ctěným mužem, jehož oči svítí jak slunce jasně do dálky, i když je pod mrakem. (jakoby se sám Pán Bůh přišel na tu slavnost podívat).
Pro děti je to jeden z těch báječných dnů, kdy vymění své zahradní trampolíny za skákací hrad a mají upatlané pusy od růžového medu. Pro dospěláky pak nastává na pár hodin čas, kdy si mohou s horkou medovinou v ruce jen tak popovídat co týden či měsíc dal, ochutnat báječné občerstvení od místních dobrovolnic a zakoupit zásobu medu na zimu.
Tenhle barevný kaleidoskop žil svým životem. Ti, co chtěli přidat ruku ke společnému dílu, přišli se svým nápadem a tvořili. Tu broučkové pexeso, tam jemnou motoriku s přenášením pylových zrnek nebo anglickou doplňovačku pro starší. Opodál odborný výklad od včelího mistra a hned za ním včelí pohybová dráha. Hned naproti eldorádo skákací hrad, se kterým sousedil stánek s horkou medovinou a čajem. A tam úplně v rohu se zase motaly včelí plátky do svíček nebo se pekly sušenky. Děti malovaly svá Sladká tajemství, zatímco úplně na opačném konci si hrály na xylofon písničku o Včeličce. Všechno to dohromady vydalo na dokonalý orchestr.
Včelaři se mezi tím vším vyjímali se svými stolečky, prohýbajícími se pod tíhou zlatých sklenic s různými etiketami. Hlava se motala nejen z té omamné chuti, ale také z mnoha názvů, které byly k dispozici. To máte med květový, lipový, luční, medovicový, pastový, smíšený....a pak ještě s příchutěmi skořice, čokolády, zázvoru, kakaa a světe div se i granátového jablka, po kterém se mohly děti utlouct, protože po smíchání s pastovým medem vznikla boží růžová barva. No nekupte to!
A tak máme všichni, kdož přišli na Medové odpoledne, pěknou zásobu zdravého mlsání ve spížích a ve sklepě na nás čekají lahve s medovinou, abychom si je mohli rozlít za mrazivého počasí pěkně v teple s přáteli. Okolo naší "Včelí zahrádky" pak budeme chodit po špičkách, abychom si náhodou nevzbudili ty "naše" středoklucké včelky. Přes zimu si také odpočineme a příští rok na začátku jara je opět přivítáme do práce naším tradičním Včelařským plesem. Už aby to bylo!!!
Za včelí společenstvo napsala včelka Ivča
