Družena Výletování
Pod pojmem výlet si každý může představit cokoliv, třeba společnou procházku do přírody, návštěvu města s jeho památkami nebo vyjížďku na kolech pro fyzičku. Výletním dnem je většinou neděle, kdy se rodinka sbalí na příslušnou aktivitu s nějakým tím proviantem a zvolí příslušný dopravní prostředek. V podstatě se dá výletit pěšky nebo s použitím sportovních a dopravním prostředků. Zažila jsem výlety na kolečkových bruslích, s elektrickými koloběžkami, s walkinkovými holemi a samozřejmě s kolem. Co se dopravních prostředků týká, tak v mládí to byly hlavně vlaky a autobusy, protože naši neměli ani jeden řidičák. Dnes k tomu přibylo osobní auto a jednou za čas letadlo nebo loď. Ale protože výtvarné zadání znělo jednodenní výlet, musel let trvat jen hodinku. Děti to neměly jednoduché. Musely se rozhodnout kam pojednou, čím pojednou, s kým pojednou a jak bude vypadat krajina. Malovajda jim do toho ještě přidala tři druhy médií a práci s pozadím. Na jednu hodinu docela slušný počin.
Jako správné malířky si musely děti nejprve rozvrhnout linie na výkresu, tedy kudy povede silnice či cesta a zda se bude jednat o nížinu, vrchovinu nebo pahorkatinu. V praxi pouhé dvě vodorovné nebo vlnité čáry zleva doprava. Trochu netradiční začátek pro někoho, kdo je zvyklý vzít do ruky pastelku a začít rovnou malovat detaily. Ale nedala jsem se a pokračovala s dalším krokem - vytvoření nebe. Pomocí kuchyňské houbičky jsme si namočili konkrétní úsek na čtvrtce, aby se vodové barvy měly v čem rozpouštět. Přitom měly děti respektovat spodní linie krajiny a vést štětec v tomto duchu. Nebe mohlo být vybledlé (naředěná vodovka) nebo jasně modré (sytá vodovka). Díky mokrému pokladu se pak daly tvořit obláčky, a to vysoušením s papírovým ubrouskem. Stejným způsobem jsem si vytvořili i krajinu, většinou s použitím zelené, šedé a hnědé barvy. Trochu jsme při tom porušili zažitý stereotyp a na zaschnutou vodovou barvu jsme nanášely další vrstvy, buď téhož odstínu nebo barvy tón v tónu, což bylo pro děti také nové.
Zatímco nám krajina zasychala na sluníčku, vrhli jsme se na dopravní prostředky, které měly děti a jejich blízké odvézt na výlet do přírody. Už v minulé hodině jsme se naučili používat předlohy k překreslení, což se nám i v této lekci náramně hodilo. Dalším typem, jak dostat vybraný obrazek na svůj papír, bylo klasické a známé kopírování obrázku proti světlu. Ale protože jsem si moc přála, aby jejich vozidla byla autentická, bylo povoleno obkreslit jen obrys, zbytek už byl na dětech. Pracovali jsme s tužkou, se kterou se už daly dělat drobné detaily. Po zbytek hodiny si děti svá vozidla vybarvily a po vystřižení nalepily na svoji krajinu. V té následující hodině si děti ještě domalovaly ke svému výletu podle svých představ další detaily, které završily zřejmě jeden krásný den rodinné pospolitosti.
