Družena Žabáci ze školky
Prolog? Když mi bylo o 7 let méně, snila jsem o tom, že budu mít své dětské kroužky s ušmudlanou Majdou Malovajdou a s vynalézavým Emílkem Tvořílkem. Po dvou letech jsem se rozhoupala k činu, pořídila si nový web, pozvala veřejnost a od té doby se rozjela nádherná cesta dlážděná kreativitou a dětmi. Ke kroužkům se postupně přidaly dílničky pro mateřinku, tematické víkendové dílny pro veřejnost nebo večerní kurzy pro ženy. Web se postupně plnil příběhy, a když jsem na konci školního roku završila své dílo výstavou z obou kroužků, byla jsem šťastná. Začínala jsem s předškoláky, kteří se po třech letech staly školáky a žádali víc, než jen malovat a tvořit, a tak se rozšířil kroužkový repertoár o další tři postavičky s vařením a šitím. To už ale děti pomalu završily čtvrtý ročník, a bylo třeba zapojit do hry i jejich sourozence. A tak světlo světa spatřil kroužek šestý (a poslední), který mají možnost navštěvovat dětičky ze školky.
Druhé říjnové pondělí se naplnil tedy další můj sen a já si vyzvedla pár šikulků ze třídy žabiček a motýlků. Ještě jsem nebyli ani za vraty školky a už začala naše všestranná výměna nápadů. Ke slovu se totiž dostal had (barvené krátké lano), který musely děti držet za hlavu, ocas i tělo a nepustit. Jenže udržte tuhle drobotinu z kopce v klidu. Had se rozeběhl a já plápolala s batohem na zádech na nimi, čímž jsem měla rozcvičku už za sebou. Naším cílem byla zahrada na Plovárně, která má něco, co já doma opravdu nevlastním - kladinu (břevno připomínající jezevčíka dost podobné tomuto předmětu). Jenže! Dveře do areálu byly zavřené a mým přípravám tak zabouchly dveře též. Bylo načase improvizovat, řekla jsem si a šla otevřít dveře na dětské hřiště Středomoří. Tam sice kladina nebyla, ale dalo se tam dělat spoustu jiných věcí. Ty první mi předvedly samy děti, když jsem se jich zeptala, jak se dělá rozcvička. Musela jsem tedykroužit rameny, předloktím i hlavou, pak jsme do toho zkusili zamontovat i nohy, ale to už bylo na šikulky dlouhé (bodejď by ne, když hned vedle stála prolejzka jako hrom!).
Pohybová část byla opravdu pohyblivá a neustále bylo zapotřebí měnit její téma. Abyste tomu rozuměli, člověk rozumný nemůže přeci předstoupit před děti jen tak a říct jim, teď si hrajte! Takový člověk chce zaujmout nějakým neotřelým nápadem a potřebuje dát své nabídce nějaký kabátek. Přiznám se ale, že čím déle pracuji s malými dětmi, tím více je mi jasné, že děti vůbec nepotřebují dodržovat nějaké tematické celky. Takže abych se vyznala ve spleti veškeré té náplně všestranného pohybového kroužku, udělala jsem si (coby homosapien) taháky - kartičky s tématy Světa kolem nás, kartičky s možnostmi využití pohybových předmětů a kartičky s hrami. A protože nejsem žádný troškař, nebylo jich zrovna málo. S tímto kapitálem se pak tvoří jedna báseň, ale můj rozum už na to nestačil. Jelikož jsem zvyklá zapojovat do své práce i svou ženskou stránku, tak jsem (coby homaspiritus) učinila náhodný výběr z těchto karet, abych pak z něj následně vyfikla program pro děti (což je mnohem jednodušší varianta, než se prohrabávat tuny materiálu, který by děti zaujal).
Pro první hodinu los padl na Skoková cvičení, předmět kladinu a téma s tvořením. Jak jsem již výše popisovala, kladina nebyla, ale skoky ano. Ty z místa do dálky i ty do výšky, ale i ty do stran. Mezitím jsme si zahráli hru "Domeček, stromeček, hříbeček", kde každé slovo mělo přiřazený určitý tělesný pohyb, a po slalomu mezi kužely jsme si museli nutně zahrát "Cukr, káva, limonáda", ve které jsem ztratila veškeré šance na vítězství. Závěr našeho pobytu venku patřil lezení po šikmé stěně pomocí lana. Po cestě k Šikulkům jsme si přeci jen užili té vylosované kladiny a na vyvýšeném chodníkovém obrubníku si dopřáli balanční chůzi s rukama jako letadlo.
Druhá část patřila domácímu tvoření žáby zelené, coby symbolu skoku. Tělo tvořila koule z 8 papírových proužků, jejichž konce děti slepovaly lepidlem. Krk vzniknul překládáním dvou kratších proužků do stočené spirály. Hlavičce s pohyblivýma očima děti domalovaly pusu a tváře, takže zbývalo už jen dolepit již připravené končetiny a korunku (zřejmě to byl žabí princ). Pérovací tělo s krkem budily dojem, že vytvořený žabák opravdu skáče, bohužel hlavička nebyla z nejstabilnějších. Ale co? Kdo říká, že musí být všechno v pozoru?! ,o)