Družena Závitky
Je už tak nějak tradicí, že čím více se blíží konec kuchařského kurzu, tím se dostávají recepty do vyšších levelů. Předposlední hodina Vařílka patřila, dle přání dětí, výrobě sushi. Když se nad tím tak člověk zamyslí, zdá se to jako naprostá troufalost, vzhledem k těm profikům, co to pilují tři roky. Nicméně nám nešlo o dokonalost, nýbrž o zážitek, a ten se skutečně dostavil neb věta jedné adeptky po srolování řasy: "Ivčoooooo, to je mojeee prvnííí sushíííí", byla nejvíc. Dva dny před setkáním jsem oblítávala obchody, abych měla doma všechny potřebné ingredience a lovila po internetu japonské vychytávky, protože se přiznám, že na sushi chodím spíš do restaurace.
Když se to vezme kolem a kolem, tak to nejjednodušší sushi Maki Nori zase není taková věda. Stačí vyměnit klasickou rýži za tu speciální a propláchnutou vrazit do rýžovaru, což jsme udělali. Aby ale měla ta rýže vůbec nějakou chuť, bylo potřeba udělat jakýsi rozvar z rýžového octa, soli a cukru, který se do rýže poté vpravil. Naším záměrem bylo naplnit ty naše rolky třemi surovinami - okurkou, avokádem a lososem. Aby to celé drželo dohromady, bylo zapotřebí jakéhosi kabátku, což v případě sushi byla řasa Nori. Zasvětila jsem tedy holky do tajů mořských řas, a to nejen slovy, nýbrž i prakticky, neb jich mám doma několik druhů. Dokonce jsem některé i namočila, aby je holky ochutnaly, a jak sem předpokládala, nebyly z toho zrovna odvázané. Leč řasa Nori je řasa sušená a lisovaná, takže nevzbuzovala žádnou nelibost. Abychom zakomponovali rýži s náplní do řasy, museli jsme použít k tomu určenou rolovací podložku (Makisu), jenže obvykle jich doma tucet nemívám, takže jsem zaimprovizovala se starším bambusovým prostíráním, které jsem pokryla potravinářskou fólií. Na stole ležela mísa s vodou a citronem, abychom si mohli průběžně namáčet ruce a nepřilepili se k uvařené rýži. Každá adeptka vyfasovala půlku řasy a zlehka vpravovala rýži na plochu. Rolování bylo sice za mé asistence, ale dívčí snaha o kompaktní ruličku tu přeci jen byla. Kdo chtěl, mohl použít wasabi pastu, aby mělo sushi říz. Když jsme se dostali k lososové náplni, bylo vidět váhání nad syrovou rybou, ač jsem nabízela, že mohou děti použít uzeného lososa v oleji nebo si filet osmažit.
V době, kdy se nám dělala rýže, jsme si "zadělali" ještě na jedny závitky. Neodolala jsem totiž novému receptu a zařadila ho do hodiny, i když jsem věděla, že to budeme mít zase na knop. Práci jsme si rozdělili, aby nám to šlo rychleji od ruky. Někdo si vzal na starost krájení cibule, druhá krouhala zelí, třetí strouhala mrkev a čtvrtá rozklepávala vejce. Společně jsme zalili horkou vodou nalámané rýžové nudle a do mísy přidali ještě mleté maso. Na závěr hodiny se nám podařilo okyselenou vodou namočit rýžové placky, do kterých jsme zabalili již odstátou směs. Co se nám bohužel už nepodařilo, bylo smažení rýžových závitků na oleji, takže to dostaly děti za domácí úkol. Ohlasy na sushi byly více než úžasné, takže si přidávám oba recepty do svého kuchařského deníčku a budu se jimi rozmazlovat častěji.
