Družena Ženskost v sukních
Když mi bylo tak nějak kolem 10 let a puberta nesměle začala klepat na dveře, chtěla jsem být co nejvíce "cool", což je úsměvné, když si pomyslím v jaké době jsem žila. Zatímco já oblékala socialistickou konfekci, mé spolužačky nosily hadříky z Tuzexu. Když jsem dostala po drahném remcání své první džíny, byla jsem blažená a bylo mi naprosto ukradené, že jsem už tehdy pohřbila svou dívčí krásu do černých upnutých nohavic. Situace se trochu vylepšila mým zájmem o společenský tanec, kde se šatičky a sukně tak nějak nosit musí. Zjistila jsem ale, že se v tom cítím docela dobře, i když kalhoty stále neopouštěly můj šatník. Teprve až teď si naplno uvědomuji, jak velký význam má pro ženu sukně (což by vydalo na další dlouhý článek). A tak jsem si řekla, že mám-li tu možnost nějakým způsobem inspirovat dnešní mladé dívky, tak to udělám.
Když jsme se minulé setkání seznámili s další bohyní roku Kostromou a věnovali se kráse a líčení, bylo nasnadě v tom pokračovat. Jako manekýnky se dívky celkem osvědčily, ale měly vlastní oblečení, tak jsem si řekla, že si ušijeme něco, co bychom mohli mít společné a co by vypadalo svěže. Zavinovací sukně se mi zdála jako dobré řešení, a tak jsem s tímto záměrem navštívila příslušný obchod a začala včas s přípravou. A ještě že tak. Jsem v mnoha ohledech samouk a půlkruhovou sukni jsme neušila ani pro sebe, takže přede mnou stála obrovská výzva, kterak střihnout na 6 sukní. (míry jsem získala od rodičů) a celý večer bádala s kalkulačkou a metrem v ruce jak to zaonačit, abych vše klaplo. Situaci navíc tak trochu zkomplikoval fakt, že látka byla jen z jedné poloviny duhová, zatímco ta druhá jednobarevná. Alzheimer rozhodně po téhle práci u mě nemá šanci!! Druhý večer jsem vesele entlovala sukénky a ze zbytků nastavovala všem pásky tak, aby každá měla jinou barevnost. Jediné štěstí bylo, že mě to bavilo.
Když byla příprava dokončena, došlo mi, že šicí stroj mám jen jeden a že je potřeba vymyslet další zdobnou práci, která bude z látky. Květinky Kanzashi se nabízely jako dobré řešení. A tak zatímco jedna skupinka špendlila svůj pásek k sukni, druhá stříhala barevné čtverce z látky a zažehlovala je pro další skládání dle připraveného vzoru. K vytvoření téhle kytky bylo potřeba 6 kusů naskládaných a sešpendlených listů, které si dívky samy prošily do kruhu a pomocí tavné pistole ozdobily perličkami. Na rubovou stranu na závěr přišily spínací špendlík.
Tohle všechno se odehrávalo bez mé přítomnosti, neb jsem držela čestnou stráž u šicího stroje a trpělivě vysvětlovala, co bylo potřeba, protože jen pár jedinců mělo se šitím zkušenosti. Já šlapala na pedál, holky se snažily šít rovně. Je s podivem, že jsme za 1,5 hodiny měli přišité všechny pásky k sukním a hotové květinky. Byla to jízda a já se už moc těším, až půjdeme v našem stejnokroji májovou přírodou a ženskost z nás bude přímo tryskat.
