Družena Zoo koutek
Naše rodinné malování se vypravilo tentokrát do zoologické zahrady, abychom načerpali trochu inspirace ze zvířecí srsti, co do tvarů a barev. Přiznám se hned na začátku bez mučení, že zvířata kreslit neumím, a to co dovedu jsou tahové stereotypy ještě z doby mého mládí. Kočka je ještě tak trochu rozpoznatelná, ale u psa už to zavání názvem prasopes. A tak jsem hledala řešení, kterak bych obalamutila svůj zvířecí škrabopis a našla jsem dětské obrázky s postupným domalováváním, což mě vždycky dovedlo k docela uspokojivému výsledku na papíře, aniž bych musela furt gumovat. Metoda "step by step" se mi zalíbila natolik, že jsem ji předložila i svým svěřenkyním, aby si ji také vyzkoušely, protože namalovat zebru či slona vyžaduje podle mého vkusu buď vyšší věk nebo více tvůrčí představivosti. Namalovat zebru je v podstatě totéž jako nakreslit koně, jen s tím rozdílem, že do práce musíte vložit více černých proužků, aby to jako zebra vypadalo. Když jsem se zmínila dětem o přechodu pro chodce, kterému se též říká zebra, shodli jsme se na tom, že všichni rádi hrajeme hru na bílé nebo černé šlápnutí, což nás docela pobavilo.
Zoo koutek tedy začal výběrem předloh. Děti si mohly vybrat z malování krok za krokem nebo pomocí obkreslené ruky, což byly ty jednodušší verze. Střední nabídku tvořily zebry v jednoduchých tazích nebo jen jejich krk s hlavou a nakonec nejtěžší kalibr, překreslování metodou "brouček", kdy dítě sleduje linii na předloze jen jedním očkem, zatímco tužka leze po papíře jako brouček a kreslí to, co leží vedle. Pomocí měkké tužky se děti pustily do práce s chutí, i když věděly, že jim tentokrát gumu k dispozici nedám. Kupodivu, až na pár okamžiků, opravdu po chvilce vylezly na papíře zebry, které mohly děti obtáhnout uhlem, tuší nebo fixem. Ten bohužel vyhrál, ale zato byla kresba krásně zřetelná. Aby vynikl bílo-černý vzor, zasadili jsme ho do teplých barev savany pomocí suchého pastelu. Děti naplocho přenášely prášek kříd na papír díky svislým tahům v různých barvách, které potom propojily do matného povrchu měkkým kapesníčkem. Vystřižením a nalepením zebry do legračních pozic vznikl pestrobarevný dojem zebří rodinky na karnevalu.
Sloní výkres měl trochu netradiční nástroje, kterými se stala voskovka rozmělněná na struhadle nebo nakrájená na prkénku. Zbytky voskovek jsou úžasná média, se kterými se dají dělat divy. Jako podklad nám posloužila omalovánka slona (v našem případě indického s mandalovými vzory), na který si děti nanesly kousíčky barveních voskovek. Poté jsem už já vzala do ruky žehličku k tomu určenou a přes pečící papír ty jejich kousky rozpustila. To, co vypadalo předtím jako barevné neštovice se rázem stalo hutnou směsicí flekanců, z čehož byly některé holčičky v rozpacích, protože už to nebylo "tak krásné". Ale.....když jsem jim ukázala jejich práce proti světlu (a zrovna svítilo sluníčko), otevřely všichni pusinky nad tou dokonalou symfonií voskové koláže. I když měl být slon přilepen na papír, aby dělal bráchu zebře, zůstal "life" proto, aby našel místo na okenní tabulce v dětském pokoji. Tam sice slon indický nikdy nežil, ale u Malovajdy je možné všecko.
