Družena Článek v Regionu
Když se plní dětské sny
Léto budiž pochváleno a vše, co je s tímto obdobím spojené. Už jako malá holka jsem se těšila na začátek prázdnin, kdy pojedu k babičce na pouť. Milovala jsem pečení koláčů ve staré troubě, nošení piva v bandasce k nedělnímu obědu, ale hlavně tu úžasnou atmosféru, kdy se sešla úplně celá rodina do třetího kolena.
Od té doby se mnohé změnilo, ale vzpomínka na frkačky, pilinové míčky a krepákové růže, zůstala. Díky ní se mohla zrodit nová akce ve Středoklukách, která byla návratem do mého dětství. Staročeská pouť na Ovčíně - malovaný kolotoč, lodičkové houpačky a staročeská střelnice dominovaly nejkrásnějšímu místu v obci, kde se původně poutě slavily. Stánky uprostřed náměstí lákaly svou barevností všechny mlsné jazýčky a mě se začal vybavovat příběh kocourka Mikeše, který jel na trakaři do Hrusic. I když jsme neměli v sudu kyselé okurky, přesto vládla hojnost všeho, co k pouti patří – turecký med, kokosové suky, cukrová vata, zmrzlina a staročeský trdelník. I tatínkové si přišli na své s výbornými bramboráčky, klobáskami a pivkem. Nechyběla ani káva, víno, medovina, pouťové koláčky s láskou místními ženami pečené a perníková srdce Mikešem zdobené.
A proč tu stále píši o Mikešovi? No protože sobotní odpoledne patřilo především dětem. Před zahájením pouťové stezky si měly děti možnost vyzkoušet dětskou střelnici, hrací koutek, nechat si pomalovat obličej dle svého přání nebo si v klidu tvořit lízátka z fimo hmoty, sypat mákem papírové koláče, zdobit cukrovou polevou perníčky, malovat dřevěné hračky nebo si vyrábět házecí míčky z pilin. Za zvuku staročeského flašinetu a pouťového vyvolávače štěstíček z pouti, odcházely děti se zmrzlinou v ruce za dobrodružstvím. Čekal je Pepík Ševců, který trhal s dětmi hrušky, s babičkou se naučily tkát přes osnovu, s kozlem Bobešem nosily půllitry s čajem, Nácíček si vzal na starost zkoušení z dětské literatury a s malými dětmi hledal všechny kamarády kocourka Mikeše na obrázcích, zatímco Pašík Ševců jezdil s dětmi na staročeském trakaři slalom. Celou procházku sbíraly děti do svých cestovních pasů razítka-puzzle, aby na konci mohly přijít až ke kocourkovi Mikešovi a složit si tak celý obrázek. Mezi tím na náměstíčku probíhaly zábavné soutěže pro celé rodiny. Tatínkové chodili na chůdách, maminky háčkovaly na čas, kluci mezi sebou soutěžili, kdo sní víc bábovek a holčičky malovaly písničky. Atmosféra krásného odpoledne vyvrcholila slosováním dětských pasů a výhrou dětských knížek od Josefa Lady. Ani pozdní hodiny nebránily lidem k tomu, aby si přisedli k pouťové kartářce a nechali si hádat z ruky nebo jen tak v sousedském hovoru popíjeli malinovku. Dívala jsem se na všechny nadšence v krojích, kteří se zapojili do této akce, a vrátila se mi pospolitost mých dětských let. Byla jsem obdarovaná radostí dětských očí, nadšením návštěvníků, obrovskou podporou obce, dokonalou parťačkou a krásným pocitem, že žiji ve Středoklukách. Takže příští rok ve stejnou dobu se na Vás těší celý tým Ivany Neumannové a Lenky Duchajové.