O mně

Jsem žena.

Žena s podtitulem dcera, manželka, matka, přítelkyně či náhodná známá. Je to jedno jak mě kdo nazývá, důležité je, že JSEM. Přes půl století chodím po tomto světě, a ptám se sama sebe. „Co tu vlastně dělám?“ Odpovědi mi nosil sám život a do teď mi říká, že mohu být vším, na co si jen usmyslím. Jen manuál si k tomu už prý musím vytvořit sama.

Nebylo to vždy jednoduché, protože už v dětství mě učili, že mám být hodná holka, poslouchat paní učitelku a pomáhat slabším, ale nikdo se mě neptal, jak se u toho cítím, nebral ohledy na mé tělo, natož na mé sny a přání. Díky tomu jsem se celá ta léta brousila do diamantu, abych mohla dozrát k současné moudrosti. Navzdory všemu a všem jsem dokázala v sobě nést kousek malého dítěte, které si chce stále hrát a milovat. Věřila jsem bytostně, že musí být někde můj ráj na Zemi, ale netušila jsem, že si ho nosím celou tu dobu v sobě.

Když mi bylo –náct, chtěla jsem být princeznou, ale skončila jsem jako úřednice v bance a sčítala čísla do archívu. Tehdy začala doba mého sebepoznávání. Prošla jsem všemi možnostmi té, kterou nejsem, poznala své omyly, závislosti i temné stíny. Dnes už vím, že jen díky tomuto bouřlivému vlnobití mohu být dnes královnou, která má stále víru v lepší svět a touhu tvořit kolem sebe harmonii. A to jen díky tomu, že žiji se svou duší a chci stále objevovat objevené i nepoznané. Chci být druhými inspirována a chci být součástí celku, dát mu to nejlepší, co ve mně je a tím motivovat své okolí ke snu, ve kterém má Láska hlavní roli.

S úctou k vám všem Ivča

 

Ivča Blava