Tvarohový koláč

Vařílkovo oko padlo tentokráte na sladkou tečku. Bez sladké tečky totiž málokomu kafíčko chutná. My jsme sice bezkofeinové děti, ale sladký dezert nám přijde vždycky vhod. Ten, kterému se říká strouhaný tvarohový, má v oblíbenosti celkem vysoké skóre. Jednak je ho celý plech, a druhak má náplň skoro z 1 kg tvarohu, takže je navíc jeden z etěch zdravějších. Zajímavostí pro děti bylo to, že těsto nemusely třít a lít, nýbrž hníst a,  po vyndání z mrazáku, strouhat. Tento receptík měl totiž týmového ducha, takže se pracovalo dohromady. Jedna dvojice si vzala na starost vážení a míchání těsta, zatímco ta druhá, holčičí, se mazlila s tvarohovou náplní. Ale znáte to, nejdříve je spousta řečí a legrace bez práce, takže tahle příprava zabrala docela dost času, který nám potom chyběl, když se těsto snažilo alespoň trochu zatuhnout (při celé kostce másla to nejde tak rychle). Čekání jsme si tedy zcela netradičně zkrátili společenskými hrami a kdyby Vařilek nezavelel opět k práci, hrály by si tam děti dodnes. Zřejmě nejtěžším úkolem dne bylo strouhání kakaového těsta tak, aby byla vrstva souměrně rozvrstvená po celé ploše plechu. Ono totiž držet struhadlo v luftu není legrace. Když jsme na první vrstvu dali tvarohovou náplň a opět ji zastrouhali druhou várkou těsta, byla mňamka připravena k pečení. Jak už to bývá, ne vždy se vejdeme do konce hodiny. Na upečení nám moc času nezbývalo, ale nakonec se moučník v troubě pěkně vzdul a zkrásněl. Problém byl ovšem v tom, že ač recept vysloveně zakazuje krájet koláč za tepla, my to udělat museli. Umíte si asi představit, co se dělo na plechu, jak se ještě horká náplň táhla na všechny strany a dokázala z úhledného pokrmu udělat bláto na hřišti. Jedinou útěchou byl fakt, že ač to nebylo ke koukání, k jídlu rozhodně ano. A tak si děti v krabičkách odnášely teplou hnědobílou směs, která snad cestou domů zatuhla natolik, aby se pak dezert dal jíst lžičkou. No není každý den posvícení.