Družena Piccaso v gelu
Malovajda byla nakupovat a udělala si radost novými gelovými pastelkami. Je jasné, že ji nemohla stačit jen jedna sada s klasickými odstíny, a že si nutně musela pořídit i tu s neonovými barvami. Když si je pak doma sama vyzkoušela, měla pocit, jako kdyby vysunovací pastelky samy tančily po papíře, jako kdyby jim ten gel propůjčil pořádnou dávku splývavosti a nenucené elegance. Možná by se to dalo přirovnat k hedvábné šále na krku nebo smetanové čokoládě. Klouže to samo a vy si jen užíváte přítomnost okamžiku. Stejně tak to asi dělal i španělský malíř, když kubisticky vyjadřoval své umění. My jsme sice o jeho technice nic nevěděli, ale rádi jsme si ji přetransformovali k vlastnímu prožitku.
Úkol hodiny zněl: namaluj portrét člověka z jiné planety, klidně může mít každé oko někde jinde, ale hlavně ho vymaluj tak, aby nic neodpovídalo skutečnosti. Pro starší malířky tu byl ještě bonus ztvárnit v jednom obličeji dvě osoby, z čehož tak jedna měla být z profilu. Je jasné, že takovou obrazotvornost děti neměly, takže Malovajda přišla s inspirací na nástěnce, kde se to Piccasem jen hemžilo. Děti si nejdříve promyslely, jaký tvar obličeje budou chtít, zda to bude kruh, ovál, srdce nebo tvar písmene U. Poté jej tužkou rozpůlily a začaly vkládat jednotlivé části obličeje tak, aby byly asymetrické a zcela netradiční. Což je fajn pro dětskou fantazii, ale nikoliv pro praktickou stránku věci. Museli jsme si trochu připomenout velikost gelových pastelek, neb ty měly větší průměr, než načrtnuté detaily, a tak přišla na řadu i guma a pár oprav, než jsme mohli dílo načisto zvýraznit černým fixem. Z této velice podařené kresby se již mohla stát malba.
Děti zapomněly na svět a střídaly jednu gelovku za druhou, aby celý svůj výkres pokryly barevným sametem. Někdo to vzal i s pozadím, jiný si udělali z kartonu rámeček. Na závěr si mohly holky dopřát ještě trochu piccasovského umění v podobě lepících pryží ve tvarech písmen. Technika měla docela úspěch, a tak ti rychlejší si vyzkoušeli ještě ztvárnit ve stejném duchu i zvířátko. Rozhodně by z nás měl Pablo radost!!!
