Družena Dívčí kruh
Poslední dva roky mi chodí podněty od rodičů, zda bych nevytvořila další kroužky. Loni to byli Šikulkové pro mateřinku, letos s velkým potěšením otevírám kroužek Mezi námi děvčaty pro starší dívky. Nejen proto, že se známe už skoro pět let, ale hlavně pro splnění mého snu jít ženskou cestou a činit dívky kolem sebe princeznami v tom nejlepším slova smyslu. Náš vytoužený den nastal a já mohla přivítat ve své oáze skupinu dívek, toužících poznat samy sebe. Když je vám ale 8x víc, než jim, musíte udělat něco, co ten věkový rozdíl zmírní. Možná mám tu výhodu, že je ve mě stále to malé dítě, šmrncnuté bláznivým puberťákem, takže s nabitými zkušenostmi je to docela dobrá kombinace pro tuhle činnost. Mým záměrem bylo dívky na prvním setkání seznámit s náplní celého kroužku a jako pomůcku jsem si k tomu připravila květinu. Což je symbolika pro sebelásku jak vyšitá. Pokud se totiž budete o svou květinu (o sebe starat) tím, že ji budete věnovat pozornost, čas, péči a lásku - budete rozkvetlé poupě ještě v důchodu. V opačném případě uschnete žalem, nudou nebo skončíte na kompostu. Má květina vykvetla 16 různobarevnými květy. Co květ, to téma každé naší následující hodiny. A věřte, že kdybych se nekrotila, tak by jich bylo daleko více :o)
K tomu, abychom vnesly do situace trochu důstojnosti a vážnosti, vytvořila jsem pro dívky provizorní "posvátné místo", které ve svém středu mělo něco jako oltář . Na něm byla již zmíněná květina, spousta barevných kamínků, svícen z růženínu, soška bohyně a energetický zářič Květu života. Už to samo o sobě vnášelo do prostoru klid a něhu. Každá z přísedících slečen dostala své vlastní desky se znakem našeho kroužku, do nichž si bude moci ukládat svoje testy, poznatky a poznámky o sobě. Před námi byl ale stále úkol odtajnit, co nám nabízí květina, a tak si postupně dívky "trhaly" květy a nechaly se mým nadšením vtáhnout do naši společné budoucí práce, ať už to byla Kreativita , Malování, Hudba-tanec-zpěv, Masáže, Líčení a česání, Výroba šperků a ozdob, Společné vaření dobrot, Šití sukní, Tajné místo a rituál, Příběhy a citáty, Vůně a barvy, Testy a kvízy k sebepoznání, Rodina a přátelé a v neposlední řadě i Přeměna dívky v ženu a Co je to láska. Na tvářích dívek bylo vidět vzrušení! Dobrodružství mohlo začít. A aby byl ten start opravdu navždy zapamatovatelný, vytáhla jsem slibovaný trumf v podobě růžového tajného deníčku Bájných jednorožců s věnováním, do kterého si budou moci děvčata zapisovat svoje mladé sny, získané poznatky, pravdy nepravdy a i lepit fotografie nebo kreslit obrázky. Samotnou mě ta chvíle dojala, protože když mě bylo tolik, kolik těmto dívkám, nikdo mi takovou chvíli neposkytl.
Naším prvním tématem bylo Sebepoznání formou kvízu, takže jsme se sesedly kolem stolu a daly se do práce. Sdělit listu své jméno bylo jednoduché, dokonce jsme přidaly i další křestní jména, což vyvolalo trochu zmatek, "protože se mi to sem všechno nevejde!" Pak ale přišla první záludná otázka: "Líbí se ti tvé současné jméno?" a většina začala zvedat ruce a rovnou přemýšlet nad tím, jak by se tedy chtěly jmenovat, ať už jako holka nebo kluk. Tohle zamyšlení mě samotnou zaskočilo, protože jsem kvíz vyplňovala společně s děvčaty. Došlo i na přezdívky a jak nám říkají nejčastěji doma. Další dotaz zněl na datum narození, nikoliv však proto, abych dívky zkoušela, ale pro další indicii, která vypráví o tom, jaký rám může mít život človíčka, který zná své životní číslo. Ač se téhle pavědě říká numerologie, do škol ještě nedorazila. A přitom je tak úžasné vědět, jakou směrovku jeho život má. Když jsme si k tomu přidaly ještě znamení zvěrokruhu a přiřadily si k tomu elementy ohně, vody, země nebo vzduchu, měly holky oči navrch hlavy a některé vehementně přikyvovaly, že: "Tak to teda Ivčo fakt sedí" :o)
Bylo to úžasné spontánní zjištění, kolik věcí o sobě ještě nevíme. Ne na všechny otázky znaly dívky odpověď, což nebylo na závadu, protože přemýšlet o tom mohou kdykoliv, nejen na kroužku. Než došlo na dotazy: co na nich nejvíce obdivují rodiče, co by na sobě slečny nikdy nezměnily a co mají holky na svých kamarádkách nejraději, pustily jsme se do "poznávací hry". Na prázdný bílý papír připevněný na zádech měly ostatním napsat tu nejlepší vlastnost, která je jako první napadne. Zúčastnila jsem se též a musím přiznat, že na první hodinu to byl docela těžký úkol. Výsledek byl však velice uspokojivý, což byl důležitý okamžik, který si zasloužil posunout o pár centimetrů dál. A tak na mou otázku, jak se dívky cítí, když je někdo chválí, jsem použila tzv. zámeček neboli kotvu. Když se totiž cítíte bídně a život stojí za houby, můžete udělat dvě věci. Nechat se válcovat tou bídou nebo jí poslat do háje. My si to vyzkoušely hned v praxi a pomocí nádechu a mocného výdechu se zvukem ŠŠŠŠŠ jsme tam tu pomyslnou bestii poslaly. Zbytek jsme vyklepaly z těla mocnými poskoky, abychom si při za zavřenými víčky mohly pomyslet na nějakou úžasnou chvilku, kdy nám bylo dobře. Tím jsme se okamžitě dostaly do úplně jiného světa a s úsměvem na tváři ho zafixovaly "zámkem", což je jakýkoliv pohyb na těle - lusknutí prstu nebo tlesknutí.
Na další otázky typy: "Která učitelka je In", "Jaké máš zlozvyky", "Co tě vytáčí na nejlepší kámošce" nebo "Kde se cítíš na světě nejlip" se pak už vyplňovaly samy. Ono ale nebylo důležité co dívky napíší, ale co si při tom uvědomí. Protože když jednou poznáte, co máte rádi a co vás činí šťastnými, nemůžete být nespokojené. Závěr hodiny jsme zakončily malým rituálem, který měl symbolizovat znak nového kroužku, což je 6 vzájemně propojených srdcí. Utvořily jsme tedy kruh a propletly své ruce před sebou. S ujištěním, že si příště musíme nutně vyrobit Kouzelnou truhlu, do které si budeme schovávat své tajnosti (a zamykat na zámek), jsme se rozešly. Při oblékání v šatně ještě padl nápad, že bychom mohly do některých lekcí zapojit i maminky.....Takže tak nějak to bylo na prvním setkání MEZI NÁMI DĚVČATY ♥