Družena Dýňové pastelkování
Každý, kdo chodil jednou do školy, musel mít kromě matiky a češtiny také předmět Výtvarnou výchovu. Sice netuším, jak se dá vychovávat skrze barvičky, ale chápu, že do kolonky na vysvědčení se těžko píše Malovajda. Ta se nedrží učebních osnov, nýbrž využívá svého jemnocitu a zvoleného tématu. Inspirace jí chodí tak nějak samy od sebe, takže když začne období dušiček, je jasné, že volba padne na nějaký ten klasický symbol. Třeba taková dýně. Sice to není úplně typická ozdoba našich hřbitovů, ale je z ní fantastická polévka a navíc je to i úžasný kreativní materiál na vyřezávání. Ovšem dýně se dá i malovat (pomalovat sice taky, ale první déšť by ji hned "odlíčil").
Takže v rámci tématu, Máme rádi přírodu, jsme začali kreslit DÝNI, neb je tvarově jednoduchá a dá se na ní vyzkoušet technika vrstvení pastelek. Nejdříve si měly děti načrtnout jednotlivé dílky dýně (a jasně, že došlo na klasické: "Mě to nejde") Pomohl tahák s postupným dokreslováním, i když každá z holčiček si zvolila svou šířku a výšku. A vězte, že ať má dítě jakoukoliv velikost čtvrtky, vždycky nakreslí obrázek o hodně menší, než by si rozměr zasloužil, takže došlo na mohutné gumování, než jsme se naučili vidět dýni jako obrovskou (i tak byl formát A5 stále velký).
Práce s pastelkami byla hra o cviku. Když víte, že můžete kreslit ostrou špičkou jasné čáry, nebudete s nimi vybarvovat celou plochu dýně, nýbrž využijete širší linky položeného hrotu pastelky, aby vám šla práce lépe od ruky. Je také dobré vědět, že tahy kopírují tvar dýně a nevypadají jako látající mřížka. Navíc jsme se ještě naučili používat různý tlak na pastelku, abychom zvýraznili sytost nebo jemnost barvy. Když to pak všechno děláte dohromady, je to docela náročná práce! Začali jsme se žlutou barvičkou a přes ní pokračovali oranžovou, dále červenou a hnědou, až jsme docílili "žíhanosti výplně". Ač jsme měli malý formát, přesto si děti musely protřepávat ručičky, jak se snažily "sytit" výkres. Obrázek jsme zakončili dokreslením pozadí v podzimním duchu a kdo měl čas, nakreslil si ještě dýni složenou ze vzorů. Po dvou hodinách kreslení se zase rádi vrátíme k malování štětcem, ten přeci jen snadněji klouže po papíře.