Družena První pizza
Všechno je v životě poprvé. Když jsme malí špunti, jsou rodiče vedle z vašeho prvního kroku, když je vám náct, je zase vedle z prvního polibku vaše tělo. Ať je to jakkoliv, stále se něčemu učíme. Na Kuchařince je vcelku jasné, že těch poprvé je hned několik, ale postupem času se tak nějak zařadí do běžného života. Tak, jako si holky usmažily svoje první vdolky, tak se naučily i svou první pizzu. Nebudeme tomu říkat italská, protože naše poprvé mělo podobu koláče s italskými bylinkami. Když jsem byla u sporáku už trochu otrkanější, měla jsem zato, že stačí koupit listové těsto, vláknout na to kečup, salám a nějaký ten sýr. O Mozzarelle jsem tehdy neměla ani tušení! Jak moje děti rostly, učinila jsem i pár pokusí s vlastním těstem, ale výsledek byl žalostný. Teprve po setkání s paní Florentýnou jsem pochopila, že dělám tisíc a jednu chybu, což se zákonitě muselo objevit na výsledku. Nebylo to k jídlu. A tak jsem trénovala. Doba covidová mě naučila zamilovat se do těst kynutých, takže pizza už mě tak neděsila.
Máte-li ale zaučit tomuto umění slečny školou povinné, vyvstává otázka, zda to nebyl příliš vysoký cíl. Nebyl. Pizzu děti samy chtěly, takže byl nákupní seznam jasný: hladká mouka OO, olivový olej, droždí na těsto a loupaná rajčata, bazalku, mozzarellu, šunku na náplň. Naše hodina začala opět videem, na kterém se jakýsi zručný "pizzař" oháněl u pece s lopatou. Holčičky tak mohly vidět, jak se těsto roztahuje do kruhu. Než tomu ale tak bylo, museli jsme přiložit ruku k dílu, a to těsto si nejprve uhňácat. V receptu se můžete dočíst: ".....a pak nechte 8 - 12 hodin kynout". No tak to by u mě holky spaly, takže jsem hňoucala těsto den předem, aby si ho pěkně uleželé mohly dívky zpracovat. Za odměnu jsem dostala k dalšímu kynutí jejich bochánky. Čas tedy zbyl na přípravu náplně, zatímco se mi trouba snažila jet na plný výkon 250°C. Recept pro čtyřčlennou rodinu se dá v případě těsta rozdělit mezi děti docela dobře, ale čtvrtit ingredience na pizzu už je vyšší dívčí (nehledě na další čtyřhoru nádobí), takže jsme se shodli na tom, že uděláme "centrální směs" pro všechny. Zatímco jsem odmývala nádobí, získala skupinka svou velitelku, která rozdělila práci. Naše náplň byla luxusní. Nejen že jsme do rajčatového základu přidali nastrouhaný česnek a nakrájenou bazalku, ale orestovali jsme si k tomu na cibulce i kostičky mrkve, což tak trochu připomnělo naši boloňskou omáčku k lasagním.
Velké finále přišlo v druhé polovině hodiny, kdy jsme se pustili konečně do tvarování těsta. Po vynaloženém úsilí jsme získali 4 placky, místy proděravělé, zato s láskou mačkané. Dle videa bylo jasné, že na rajčatový základ mistr nasypal nastrouhanou mozzarellu, obložil PÁR plátky šunky a vložil do pece. Nikoliv však naše kuchařky! Základ jejich pizzy zmizel pod několika vrstvami ingrediencí, které nabízela má lednice. Kdyby tenhle systém použily před 2 lety u chlebíčků, budu šťastná. No je jasné, že i nejvyšší výkon trouby s tím měl co dělat, takže si nejsem jista, jak to ve finále chutnalo. Když jsem si pak dělala druhý den večeři z jejich těst, až teprve při prvním kousnutí jsem zjistila, že sůl nebyla jaksi vůbec přítomná. No chybami se člověk učí a alespoň si nezatížím svoje ledviny.
